Nosemóza – časté onemocnění včelích společenstev

Nosemóza (někdy také nosematóza) představuje vážné onemocnění dospělých včel včetně samotné matky. Jedná se o infekci způsobenou specifickými houbovými mikroorganismy z rodu Nosema. Dříve tyto organismy patřily mezi prvoky, avšak od roku 2006 jsou na základě genetických analýz klasifikovány jako vnitrobuněčné parazitické houby (Fungi), které parazitují v zažívacím ústrojí napadených včel.

Původci nosemózy u včel medonosných

U včely medonosné rozlišujeme tři druhy hmyzomorek:

• Nosema apis – hmyzomorka včelí (tradičně dominovala v ČR)
• Nosema ceranae – hmyzomorka východní (aktuálně dominující druh)
• Nosema neumanni – hmyzomorka Neumannova (v ČR se nevyskytuje)

Zatímco Nosema apis způsobovala především průjmová onemocnění s pozvolným průběhem, nově se v naší oblasti masivněji rozšířil druh Nosema ceranae. Tato hmyzomorka má kratší životní cyklus (cca 8 dní) a vede k rychlejšímu úhynu napadených včel. Napadení hmyzomorkou Neumannovou zatím nebylo v České republice zaznamenáno.

Jak se nemoc šíří a jak dochází k nákaze

Spory hmyzomorky se do úlu nejčastěji dostávají skrze kontaminovanou potravu nebo vodu. Zdrojem infekce mohou být také nakažené včely z jiných společenství, samotný včelař nebo dokonce jiní škůdci. Například opakovaným používáním kontaminovaného díla (souše, rámky) či pomůcek může včelař nevědomě rozšířit nemoc mezi další včelstva. V úlech se nemoc prohlubuje a dále šíří také kvůli požírání výkalů, tzv. koprofágií.

Příznaky a dopady onemocnění

Hmyzomorka napadá epitel trávicího systému včel. Postižené včely ztrácejí schopnost správně trávit potravu, dochází u nich k narušení metabolismu živin (bílkoviny, tuky) a tím k redukci produkce mateří kašičky i dalším funkčním omezením (např. schopnost krmit matku a plod). Nemocné včely vykazují rychlé stárnutí, zvětšený zadeček, průjmová onemocnění (úplavici) a předčasně hynou. Typickým projevem onemocnění v úlech bývá pokálený leták, česno či přední stěna úlu, ale i slabý jarní rozvoj.

V zimních měsících, pokud včely nemají možnost proletu a vyprázdnění se, včelstvo kolabuje a může zcela uhynout.

Diagnostika onemocnění

Pro potvrzení nosemózy je ideální zaslat vzorek asi 30 uhynulých včel na laboratorní rozbor. Zkušenější včelaři s mikroskopem a znalostmi mohou sledovat přítomnost hmyzomorky sami. Rozměry spór obou hlavních druhů se liší:

• Nosema apis: spory jsou oválné až soudkovité, délka 4,9–6,9 μm, šířka 2,7–3,9 μm.
• Nosema ceranae: spory válcovité, délka 3,9–5,4 μm, šířka 2,0–2,9 μm – jsou tedy drobnější než spory u Nosema apis.

Preventivní opatření a správný postup včelaře

Přestože stoprocentně efektivní ochrana neexistuje, včelař může nosemóze úspěšně předcházet pomocí správných zásad:

• Udržujte optimální tepelný režim úlu v létě i v zimě.
• Včasně obměňujte a dezinfikujte plásty a úlové příslušenství.
• Nespojujte slabá či nemocí oslabená včelstva.
• Neopakujte použití rámků či souší postižených uhynulých včelstev.
• Pokud matka vykazuje známky onemocnění, co nejdříve ji vyměňte.

Zkušenosti z praxe od včelaře Pavla Féra

Ve vlastním experimentu jsem provedl laboratorní vyšetření vzorků včel ze svých stanovišť a porovnal výsledky nakažení nosemózou, přítomnosti varroázy a výnosů medu. Všechny pozitivní vzorky prokázaly infekci druhem Nosema ceranae. Nejvíce nakažená včelstva se nacházela na vlhčím a chladnějším stanovišti poblíž potoka s nedostatkem přímého slunečního záření. Toto stanoviště jsem následně raději zrušil.

Výzkum neukázal jasný vztah mezi produkcí medu a zimním výskytem nosemózy či přítomností varroázy. Ukázalo se ale, že zdraví včel úzce souvisí nejen s léčebnými postupy a pečlivostí samotného včelaře, ale také s výběrem vhodné lokality pro včelín.

z časopisu včelařství Pavel Fér učitel včelařství