Duchovní vývoj včelaře.

Včelaři, kteří nespoléhají pouze na jednoduché odpovědi na komplexní otázky světa, se nevyhnou klíčovému zamyšlení nad smyslem včelaření: Proč se věnuji včelám a jaký hlubší smysl má tento vztah?

Pro některé je včelaření součástí rodinné tradice, jiní v něm nacházejí způsob, jak zajistit živobytí pro sebe a své blízké. Najdeme snad lepší odměnu za práci včelaře než je lahodný med, plný přírody a zdraví? Mnozí v chovu včel také hledají harmonii se životním prostředím a zákony přírody, nebo v něm nalézají útočiště před hektickým světem, kde mohou být sami se svými včelami. Existuje spousta dalších důvodů... V těchto úvahách se skrývá mnoho pravdy. Ale co tedy představuje vyšší pravdu, tedy duchovní rozměr této činnosti? Ten je odhalen pouze těm nejzamýšlivějším a svobodně smýšlejícím včelařům, kteří včelaří s láskou a otevírají svá srdce moudrosti.

První úroveň – chov včelstev za účelem získání medu

Pokud pomineme skutečnost, že "nultá úroveň" znamená nebýt včelařem, potom první duchovní úrovní včelaření je nepochybně chov včel za účelem získání medu. To zahrnuje i další produkty jako pyl, vosk, propolis atd., které včelstva poskytují. Nejběžnější otázkou mezi včelaři (i mezi lidmi, kteří se včelařením nezabývají) je, kolik medu bylo vytěženo. Včelaři často práci s medem vyčíslují do statistických ukazatelů, jako je celková hmotnost získaného medu za kalendářní rok nebo průměrná hmotnost medu na jedno včelstvo po zimě, aby mohli porovnávat úspěšnost svého chovu s ostatními.

Když je rok bohatý na med, včelař, jeho rodina a přátelé jsou spokojení. Včelař se pak může podělit o svůj med s ostatními, což pro něj představuje odměnu za celoroční poctivou práci ve včelíně. Existují však i vyšší duchovní úrovně včelaření, ke kterým každý včelař na první stupni s otevřeností a očekáváním vzhlíží.

Druhá úroveň – chov včelstev pro benefit rostlin

Staré přísloví mezi včelaři, „Co včelař, to sadař“, dobře ilustruje tuto úroveň včelaření. Včelaři, kteří pronikli do hlubších vrstev svého řemesla, si jsou vědomi významu bohaté a rozmanité snůšky nektaru a medovice. K tomu nedochází pouze pasivním umístěním úlů na úrodná místa, ale především aktivním vysazováním květinových stromů a keřů, ideálně také těch, které nesou plody.

Mezi vhodné keře patří například maliny, ostružiny, angrešty, rybízy, muchovníky, kamčatské borůvky, kanadské borůvky, ovocné hlošiny a plodové růže. Co se týče stromů, můžeme zahrnout dřín, višně, třešně, švestky, mirabelky, meruňky, broskvoně, jabloně, hrušně, mišpule, kdoule, moruše, kaštanovníky, jeřáby a další. K tomu, když připočteme produkci medovic a příležitost pro včely nasát nektar z ovocných plodů, je zajištěno bohaté živení pro včely.

Odměnou pro včelaře pak není jen úroda medu, ale také vizuální a olfaktorický požitek z jarně kvetoucí zahrady nebo stromoví podél cest či v parku. Rozmanité vůně květů se střídají během roku, a od jara až do zimy poskytují obilí lahodných plodů. Toto bohatství není určeno jen včelám a včelařům, ale rozděluje se s celým ekosystémem živých bytostí, které sdílejí a těší se z této krásy. Tento komplexní prístup ke včelaření podporuje rozkvět chovu včelstev a nese s sebou i vyšší duchovní rozměry včelařova poslání. Jaká ale může být ještě vyšší úroveň?

Třetí úroveň – chov včelstev jako cesta k sebepoznání

Chyby a opakování jsou častými průvodci na cestě duchovního růstu každého včelaře. Je-li opakování považováno za matku moudrosti, pak chybování lze bezpochyby vidět jako jejího otce. Jak už řekl Jaromír Hanzlík ve filmu Slavnosti sněženek, "Chybami se člověk učí", což je zkušenost, kterou může potvrdit každý včelař. Kolikrát jsme si již řekli: "Měl jsem to udělat jinak!" nebo "Takovou chybu už neudělám!", "Snad jsem včelám neublížil?" a "Kéž bych včelám lépe rozuměl a viděl hlubší souvislosti jejich života."

Každý krok včelaře přináší určitý výsledek - buď sladký jako med, nebo hořký, když se věci nevyvíjejí podle představ. Nalezení správného směru je nepochybně nejtěžší disciplínou na cestě duchovního rozvoje včelaře. Včelař, který přetrvá ve svém úsilí dělat věci správně, postupně dospívá k hlubšímu pochopení sebe sama. Skrze mnohé chyby a jejich opakování se stává poučeným a nakonec se z těchto chyb osvobozuje. Skrze toto osvobození pak dospívá k hlubšímu sebepoznání a sebevědomí, což mu otevírá cestu k ještě vyšším duchovním úrovním.

Čtvrtá úroveň – chov včelstev jako cesta k poznání harmony vesmíru

Vesmír, nekonečný obraz vzájemně propojených prvků, nám každý okamžik ukazuje, jak je vše kolem nás i v nás vzájemně provázáno a v harmonii, včetně života včelstev. Na této úrovni začíná včelař chápat, že i když se domnívá, že všechno rozumí, stále je tady prostor pro překvapení. Mohou se v úle objevit situace jako dvě kladoucí matky, nečekané rojení a návraty do úlu, nebo rychlé změny chování včelstva z agresivního na krotké.

Právě tyto nečekané momenty připomínají včelaři, že "to podstatné je očím neviditelné", jak říká známé přísloví z "Malého prince." Moudrý včelař proto pozoruje a rozumí světu ne pouze očima, ale srdcem. A najednou se mu otevře svět včel, který zrcadlí lidský svět, neboť i včely se starají o své potomstvo od vajíček po dospělost, opakující tento cyklus znovu a znovu s každou generací.

V tomto koloběhu vidí včelař paralely s lidským životem – narození larviček je tam i úmrtí starých matky, příchod nových životů, a výměna generací neustále pokračuje. Mladí trubci a mladé královny se připravují na své důležité role v rituálu života, kde královny povzbuzují mladé trubce k vyšším snubním letům.

Díky tomuto systematickému oplozování se vytváří harmonie, která se táhne od méně schopných trubců až po ty nejzdatnější a nejvytrvalejší letce. Různorodost nově narozených včel, podobně jako u lidí, je pak definována celou škálou vlastností – některé jsou chytřejší, avšak méně fyzicky zdatné, zatímco jiné jsou zase naopak. Tato rozmanitost vlastností a jejich vyváženost přispívá ke vzniku vyšší souladu, který kulminuje v harmonii života.

Zkušení včelaři, kteří mají za sebou mnoho let praxe, si během času začínají tento soulad více uvědomovat. Ti nejmoudřejší z nich pak postupně dospívají k poznání, že oni sami nejsou skutečnými vládci svých včelstev. Naopak, začínají si uvědomovat, že to jsou včely, které vedou a formují je. Včelstva tak svého včelaře vzdělávají a vedou ho k hlubším pravdám a moudrosti. Tohle poznání působí inspirativně a osvobozující na ducha včelaře, zbavuje ho sebestřednosti a sobeckosti, což vede k proměně jeho vědomí.

Rada od takto prozíravého a duchovně zralého včelaře je vždy cenná a obohacující. Avšak nad tímto poznáním se vynořuje otázka – existuje ještě vyšší duchovní úroveň pro včelaře? Jaké další poznání čeká na ty, kteří jsou ochotni pustit se ještě hlouběji do tajů včelaření?

Pátá úroveň – chov včelstev jako cesta ke duchovní harmonii a vnímání

Včelaření na této úrovni představuje umění naslouchat včelám a chápat jejich komunikaci skrze poslech. Tato schopnost vyžaduje od včelaře vnitřní klid a soulad s tichem, což jsou nezbytné předpoklady pro dosažení tohoto stupně uvědomění. Jak praví osmero biblických blahoslavenství: Blahoslavení tiší a pokojní. Zkušený včelař ví, že je lépe pozorovat a naslouchat včelám, než je znepokojovat svou přítomností.

Když tedy včelař přistupuje ke svým úlům, nejprve pozoruje aktivity u letáku a naslouchá. Často se tak doví více, než kdyby ihned zapaloval kuřák. Může rozpoznat, že v jednom úlu je mladá neoplozená matka, díky radostnému bzučení trubců, jinde zas slyší dvě matky, nebo zjišťuje, že včelstvo nemá matku podle jejich neklidného hučení, identifikuje hladovějící nebo pilně pracující včelstvo, a jiné úly, které se právě chystají k rojení nebo jsou v plném rojovém procesu.

Takové rozlišování nálad a stavů včelstev otevírá včelaři brány k hlubšímu duchovnímu vhledu a probouzí v něm intuici. Zvukové vibrace generované letícími včelami harmonizují a uklidňují jak včelstvo, tak včelaře. Rozvinutá intuice umožňuje včelaři instinktivně cítit dění uvnitř úlu i v okolní přírodě; například na slunečné počasí vnímá hromadné hučení včel, které signalizuje rychlé návraty včel do úlu před příchodem náhlé bouřky. Tento stupeň včelaření umožňuje včelaři nejen blíže porozumět svému včelstvu, ale i hlouběji rezonovat s přírodními procesy a živým světem kolem sebe.

V hlubokém klidu může u včelaře náhle nastat mimořádný moment krátkodobého duchovního vhledu (osvícení či procitnutí), kdy se obyčejné a dříve bezvýznamné situace stávají sublimními zážitky. Například, jak nesmírná krása života se odráží v radostném „zpěvu“ včel, které na jaře probouzí vrby zimním spánkem? Tento duchovní vhled, který proniká pod povrch všedních věcí, je možné zažít pouze skrze soucitnou lásku k kráse všeho živého a vnitřní ticho duše, duše vnitřního dítěte. Vnitřní pokoj duše je dar z nejvyšších sfér, který vede včelaře k hlubšímu duchovnímu zření a nadčasovému vhledu do přítomného okamžiku. Přesto ani tato duchovní úroveň není konečná.

Jaká je tedy nejvyšší duchovní úroveň včelaře? Vyšší úrovně jsou přístupné jen opravdovým mistrům a těm, kteří se snaží tyto úrovně poznat. Každý včelař, stejně jako každý plod, dozrává v různý čas; někteří dříve, jiní později. Vše je v neustálém pohybu a podléhá vývoji. Cesta včelaře za duchovní moudrostí, která zahrnuje poznávání pravdy, krásy a lásky vesmíru, je nekonečným hledáním odpovědi na otázku smyslu existence. K nalezení odpovědi stačí věřit a s každým novým poznáním tiše žasnout.

z časopisu včelařství Mgr. Milan Hůla - Pardubice, ZO ČSV Seč u Chrudimi