Nemoci včel

Varroáza

Varroáza je včelí nemoc způsobená roztočem Verroa destructor. Samička je 1,2 mm dlouhá, má oválný tvar a hnědé zbarvení. Verroa destructor má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Roztoče přenáší včely na svém těle, ale k přenosu může dojít třeba i s rámkem. Šíří se přeletem na těle včely do cizího úlu. Včely zalétávají do cizího úlu především z důvodu vybrání zásob slabému včelstvu. Roztoče ale mohou rozšiřovat i trubci, kteří přelétávají z jednoho úlu do druhého a včely jim v tom ani nebrání a do úlu je vpouští.

Životní cyklus Verroa destructor. Nejprve se oplozená samička nechá zavíčkovat společně s larvou v trubčí buňce. Trubčí buňku si samička vybírá proto, že trubčí vývoj trvá vývoj ze všech nejdéle. Po zavíčkování naklade vajíčka, z jednoho se narodí jeden sameček a několik samiček, v buňce se spáří a sameček uhyne. Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu, čili krvomízu, která včelám proudí v těle. Včely se poté líhnou s různým druhem poškození, nebo dokonce mrtvé.

Varroáza v současné době současnosti páchá největší škody na včelstvech. Verroa destructor se půvpdně přiživoval jen na Včele indické. Člověk ho však zavlekl do Evropy a tak se pustil i do Včely medonosné. Verroa destructor přenáší ostatní nemoci na včelách.

Boj proti varroaze probíhá po celý rok. Musíme znát, v jaké míře se roztoč Varroa vyskytuje ve včelstvech a na základě toho podáváme léčiva. Pro přesný postup jak ošetřovat včelstva a získat léčiva kontaktujte místní ČSV.

 

Mor včelího plodu

Mor včelího plodu je bakteriální onemocnění způsobení bakterií Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larev. Larvy uhynou a celé včelstvo početně slábne. Bakterie se šíří spory, které se na včelím díle projevují díry ve víčkách buněk, pod níž je rozložená kukla. Tyto spory se však mohou rozšiřovat i z pomůcek a nářadí, které přišlo do kontaktu se stanovištěm nakaženým morem. Účinná léčba zatím není a proto se zasažená včelstva musí zlikvidovat nákazu spálení všeho, co mohlo být infikované a vyhlášení 5 km ochranné zóny od místa výskytu nákazy, kde se nemůže se včelstvy kočovat a také nijak pohybovat.

 

Paralýza včel

Paralýza včel je virová nákaza, která se projevuje například pytlíčkovitým plodem, zakrnělými křídly včel, černajících matečníků, atd. Na přenosu viréz se podílí hlavně roztoč Varroa destructor. Český název pro tuto nákazu je Paralýza včel.

 

 

 

Nosematóza včel

Nosematóza včel je houbové onemocnění zažívacího traktu dospělých včel. Způsobuje ho houba, která se množí v žaludku včely. Onemocnění vzniká z důsledku, že včely nedokážou dostatečně strávit potravu přes zimu. Většinou vzniká při ponechání medovicového medu v úlu.  Když včely začnou kálet v úle, tak se v něm začne rozmnožovat houba. Léčení se provádí instalací odparné desky s kyselinou mravenčí.

 

Zvápenatění včelího plodu

Zvápenatění včelího plodu je houbové onemocnění, kdy larvy včel se infikují potravou. Onemocnění pak propukne v jejich střevech. Houba Ascosphaera apis spotřebovává veškerou potravu, kterou larva dostane, nakonec ji zcela vyhladoví. Poté prorůstá a požírá celé tělo, které "zvápenatí". Barva mumií bývá nejčastěji bílá či různé odstíny šedé. Spóry přežívají až 15 let. Onemocnění lze léčit odparnými desky kyseliny mravenčí, předcházení spočívá v časté obměně včelího díla, tak aby tam nezůstávali staré černé plástve, které onemocnění mohou přenášet.

 

Včelí škůdci

Zavíječ voskový a Zavíječ malý jsou škodliví molové, kteří se živí voskem. Vosk vyžírají housenky, vyžírají jen včelí dílo, tedy buňky. Roztavený vosk už nežerou. V úle tyto škůdce včely likvidují, problém však nastává ve skladech voskových plástů. Zavíječ nemá rád průvan, a proto je vhodné skladovat plásty v průvanu. Další obranou proti zavíječi je skladování plástů v místnostech s teplotou nižší než 10 °C, kdy se zavíječ pod touto teplotou už nevyvíjí. Nejlepším způsobem je však síření plástů. Síření probíhá mimo úl.

 

Ptáci, myšovití, rejskovití, ostatní savci

Hmyzožraví ptáci škodí většinou na úlech, klovou v nich totiž díry a kazí podstatu celého úlu. I při opakovaném zpravování úlů si ptáci nedají pokoj a úly stále znehodnocují. Myšovití a rejskovití si hledají především přes zimu v úle obydlí. Včely jsou v zimním chomáči, který je jen v části úlu. Proto nemůžou vyhnat vetřelce ven. Tito škůdci si však v úsilí vybudovat obydlí staví své hnízda i z plátů a můžou způsobit značné škody na úle. Rejsci jsou na rozdíl od myší hmyzožraví, proto můžou způsobit škodu i na včelách. Na obranu proti ním se dává na podzim mřížka na česno, která znemožní vstup těchto škůdců do úlu.