Voda v medu
Problematika vody v medu je ve včelařství celkem diskutované téma. Rád bych tyto materiály doplnil o zkušenost, která se může týkat především včelařů provozujících vícenástavkové včelařství jedná se o souvislost mezi hustotou medu a kvalitou obsednutí úlového prostoru včelami. Nejeden nástavkový včelař totiž zjišťuje, že tradiční poučka “vytáčet jen plně zavíčkované plásty” nemusí být zárukou získání bezpečně hustého medu.
Otázka vody v medu byla podrobně analyzována MVDr. Zdeňkem Klímou na jedné z
jeho přednášek, kterou je možné shlédnout na
youtube.com. Dovolím si zde jeden ze závěrů výše jmenovaného ve stručnosti
shrnout a ilustrovat ho vlastní zkušeností. Ve svém příspěvku pan Klíma mj.
uvádí, že neadekvátní rozšiřování úlového prostoru při vícenástavkovém včelaření
může vést k menšímu soustředění včel na medných plástech, a tím k celkově slabší
ventilaci vody z přinesené sladiny. Z vlastní praxe vím, že včely i větší
přidané prostory ve snůšce vystaví, zanesou a zavíčkují; vytočený med však může
být řídký, s obsahem vody 19 % i vyšším, a to i pod víčky. Jednou z cest k
nápravě může být uvážený rozsah a načasování rozšiřování úlového prostoru tak,
aby bylo zajištěno jeho dostatečné obsednutí včelami a tím i vyvětrání vody z medu. Já osobně včelařím převážně v
nástavkových úlech míry Langstroth 3/4, z nostalgie mám pak na jiném stanovišti
několik včelstev umístěných v úlech s kombinovanou rámkovou mírou 37 x 30
(plodiště
Domníval jsem se tedy, že za vyšším podílem vody v Langstrothech je především
intenzivní průběh snůšky z řepky
a medník) a 37 x 15 (polonástavek), které jsem zdědil po svém včelařském
učiteli, a které se od klasických dvouprostorových úlů liší vlastně jen jedním
dodatečným polonástavkem. Od začátku jsem sledoval značné rozdíly v hustotě
získaného medu, a přičítal je rozdílným snůškovým podmínkám: v dosahu
Langstrothů je pravidelné dostatek kulturních plodin, naopak včelstva ve 37 x 30 sbírají jen v divoké
krajině. Domníval jsem se tedy, že za vyšším podílem vody v Langstrothech je
především intenzivní průběh snůšky z řepky. Zaráželo mě však, že jsem na
stanovišti s Langstrothy (ve srovnání s druhým stanovištěm) dosahoval relativně
řidšího medu i na lípě, byť už ne tak řídkého jako na řepce. Také jsem si
všímal, jak se liší obsah zavíčkovaného medu na plástech podle jejich umístění
v nástavku: ve středu bývá jednoznačně hustší než na okraji, zvláště pokud se
tam převěšoval plod.
Po zhlédnutí výše uvedené přednášky jsem si svá pozorování dal do širších
souvislostí. Poslední dva roky rozšiřuji Langstrothy mnohem opatrněji než dříve,
třebaže to vyžaduje bedlivější kontrolu rojení. Na kvalitě medu se to projevilo
okamžitě a výrazně - med vytáčím dostatečně hustý, a to i ten nejranější,
rozdíly mezi stanovišti se téměř srovnaly. Výhody nástavkového včelaření jsou
nesporné - rozšiřovat úlový prostor je však potřeba provádět citlivě, ve správný
čas a ve správných proporcích.
Z časopisu včelařství Zdeněk Bělohlávek
