Životnost včelích dělnic se snižuje
Za posledních 50 let se život dělnic chovaných včel za laboratorních podmínek zkrátil na polovinu ve srovnání se 70. lety minulého století. Tento pokles délky života má přímý vliv na úhyn včelstev a snížení produkce medu, pravděpodobně kvůli ztrátě jejich genetických vloh pro dlouhověkost.
Stárnutí a úmrtnost včelstev jsou nevyhnutelné přírodní procesy. Nicméně, v posledních letech čelí američtí včelaři alarmujícím úbytkům populací. Aby udrželi své chovy, musí každoročně doplňovat počet uhynulých včelstev. Tento negativní trend může být výsledkem mnoha stresorů, jako jsou virové a bakteriální infekce, parazitární onemocnění, vlivy pesticidů a nevyvážená výživa.
Entomologové z University of Maryland publikovali revoluční studii ve vědeckém časopise Scientific Reports, která ukazuje celkový pokles životnosti včel, nezávislý na těchto stresových faktorech. Výzkum, vedený Anthonym Nearmanem a Dennisem vanEngelsdorpem, přináší důkazy naznačující, že genetické faktory mohou hrát roli v úhynu včelstev.
„Včely oddělujeme od života v kolonii těsně před jejich vykuklením. Vše, co jim zkracuje život, se tedy stane dříve,“ říká Anthony Nearman. „To naznačuje, že pozorovaný efekt na délku života je důsledkem genetického založení včel.“
Pokud se tyto závěry potvrdí, nabízí se možnost adresovat aktuální krizi v chovu včel, která zejména tíží americké včelaře. Díky hlubšímu pochopení genetických předpokladů pro prodloužení životnosti dělnic by se tak mohly vyšlechtit včely medonosné s delším životem.
Laboratorní chovy včel: poznatky a výzvy
Při studiu standardizovaných protokolů pro chov dospělých včel v laboratoři si Nearman poprvé všiml poklesu délky jejich života. Spolu s vanEngelsdorpem opakovali starší studie, odebírali včelí kukly z úlů a dokončovali jejich vývoj v inkubátoru, následně je umístili do speciálně upravených prostor laboratoře. Nearman se původně zaměřil na výzkum vlivu výživy a zásobování vodou. Bez ohledu na stravu však zjistil, že včely v laboratoři měly střední délku života pouhých 17,7 dne, což je polovina oproti 34,3 dne před padesáti lety. Proto se oba odborníci rozhodli přehodnotit publikované studie o laboratorním chovu včel za posledních padesát let.
„Standardizované protokoly pro laboratorní chov včely medonosné se formalizovaly až kolem roku 2000, což mělo teoreticky prodloužit jejich životnost díky lepším podmínkám. Místo toho byla úmrtnost dvojnásobná,“ uvedl Anthony Nearman s ohledem na výsledky historických záznamů.
Laboratorní prostředí poskytuje včelám odlišné životní podmínky než úly. Nicméně historické záznamy naznačují, že přibližná délka života včel je v obou prostředích obdobná. Vědci proto věří, že faktory zkracující délku života ve včelstvech se projevují i v laboratoři a naopak. Dřívější studie ukázaly, že kratší životnost včel vede k menší době, po kterou hledají potravu, což přímo ovlivňuje produkci medu.
Dědičnost dlouhověkosti a úhyny včelstev
Nearman a vanEngelsdorp vytvořili model dopadu 50% snížení životnosti dělnic na chovy, kde včelaři každoročně nahrazují uhynulá včelstva. Výsledné ztráty se pohybovaly kolem 33 %, což odpovídá průměrným ztrátám 30 % až 40 % uváděným americkými včelaři za posledních patnáct let.
Oba entomologové připouštějí, že včely chované v laboratoři jsou během larválního vývoje v úlu krmeny dělnicemi a mohou být vystaveny virovým infekcím či pesticidům. Přesto včely z laboratoře nevykazovaly příznaky viróz či otravy. Podle Nearmana a vanEngelsdorpa může být za zkrácením životnosti dělnic změna v genetickém základu dlouhověkosti. Genetické faktory ovlivňující délku života již byly prozkoumány u jiného hmyzu, jako jsou mušky octomilky.
Genetické vlivy na dlouhověkost včel: Selekce a genetická diverzita
Současné podmínky chovu včel mohou fungovat jako selekční faktor, který znevýhodňuje včely s genetickými predispozicemi pro dlouhověkost. Geny, které podporují dlouhověkost, mohly zmizet z včelí populace jako nežádoucí vedlejší efekt selekce zaměřené na vlastnosti upřednostňované včelaři. Podobné nechtěné důsledky selektivního šlechtění jsou běžné i u jiných domácích zvířat. Snížení genetické variability včelstev je téma živých diskusí mezi odborníky, zejména pokud jde o přítok genů od trubců z volně žijících včelstev.
Nearman a vanEngelsdorp plánují porovnávat trendy v délce života včel v USA s včelami v dalších zemích. Po odstranění faktorů vnějšího prostředí, jako jsou infekční choroby, paraziti, pesticidy a špatná výživa, zamýšlejí porovnat genetický základ dlouhověkosti amerických včel se včelami z jiných částí světa. Pokud objeví odlišnosti, budou se snažit identifikovat dědičné znaky podporující dlouhověkost a využít je k vyšlechtění odolnějších linií včely medonosné.
Z časopisu včelařství Jaroslav Petr
