Povídání pro děti o včeličkách
Všechny včeličky, které létají kolem nás, se jednoho dne vracejí domů ze svých toulek. Bydlí ve včelích úlech, které připomínají velká království. V každém takovém království vládne hodná a moudrá královna, která je ze všech včeliček největší. Každá královna se o své včeličky pečlivě stará a včelky se zase starají o ni a poslouchají ji. Všechny včeličky jsou velmi pracovité, protože v úlu je pořád mnoho práce, ale vždycky si pomáhají navzájem a jsou na sebe moc hodné. Každá včelka však má jinou práci, podle toho, co jí nejlépe jde a co nejlépe umí. Malé včelky mají třeba za úkol krmit včelí miminka, která se vylíhnou z vajíček, a starat se o ně. Když malé včeličky trochu povyrostou, mají větší sílu a mohou už pomáhat při stavění včelích pláství z vosku.
Plástve slouží v úlu k tomu, aby do nich královna mohla naklást vajíčka, ze kterých se potom vyklubou maličká včelí miminka. Když včelky vyrostou ještě o trochu více, naučí se všechny brzy létat a říkáme jim létavky. Včelky potom hodně pracují. Každý den vylétávají z úlu a na kvítcích sbírají pyl a nosí jej na další kvítky. Díky tomu můžeme v létě sbírat ze stromů ovoce, které nám tolik chutná. Za odměnu si včelky z květů vysají trošičku sladkého nektaru, který si potom nosí zase zpátky do včelího úlu. Spolu s ostatními včeličkami pak z nektaru vyrábějí sladký med, který máme všichni tolik rádi.
Med si včelky schovávají do malých komůrek, kterým se říká buňky plástve. Tam jim zásoby medu vydrží tak dlouho, dokud jej nepotřebují. Přijde jim vhod hlavně v zimě, kdy mohou mít včeličky hlad, protože venku nerostou žádné kvítky a včelky tak nemohou sbírat nektar. V takovém případě se medem z buněk nakrmí. Ve včelím úlu ale nejsou jen včelí slečny, najdeme zde také včelí kluky, kterým říkáme trubci. Trubce včely krmí medem, aby měli sílu na práci. Včelí království však také potřebuje včeličky, které budou chránit ostatní včely a bránit úl před nepřáteli. Co kdyby úl napadly zlé cizí včely, velké zlé sršně nebo třeba myši či ptáci? I na to však včeličky v úlu myslí. Zvolí si své statečné strážce, kteří ostatní včeličky vždy zachrání před nebezpečími, a kteří mají chránit úl před zlými tvory.
Takoví strážci jsou většinou nejstarší včeličky, protože jsou nejmoudřejší a nejzkušenější a nikdy nedovolí, aby někdo včeličkám v úlu ublížil. Ostatní včelky v úlu vědí, že se na své strážce mohou vždycky spolehnout, a proto se nikdy ve svém úlu nebojí. Navíc se o včeličky v úlu stará hodný pan včelař, který je ošetřuje, když jsou nemocné. Za to včeličky včelaře odmění sladkým a zdravým medem, který mu dají, a za který jim včelař hezky poděkuje. Když ale včeličku někdo nějak zlobí, mohla by ho maličko píchnout, protože má na zadečku malé žihadlo. To se ale nestává, protože všichni lidé vědí, že včeličky jsou hodní tvorové, kteří nám vyrábějí dobrý med, a že se jim nesmí ubližovat.
Neměli bychom ale nikdy včeličky strašit, abychom je nepolekali. Včeličky celé dny létají venku a sbírají nektar na výrobu medu, poznáme je již zdálky podle tichého bzučení. Po takových dlouhých výpravách jsou však včelky večer již často unavené a chce se jim jít spát. Než však před spaním zavřou očička, vyprávějí si, co krásného za celý den prožily, jak se měly a co viděly v přírodě zajímavého. Poté však už celé upovídané složí unavená křidélka a jdou na kutě, aby měly sílu na další den plný práce. Brzy ráno je probudí sluníčko, které jim tím poví, že je čas vstávat a začít nový den. Včeličky tedy okamžitě vyskočí ze svých postýlek a těší se na další krásný den, který jistě bude ještě hezčí, než ten předchozí.
