Včelí úly Optimal

Úl Optimal je nástavkový úl čtvercového půdorysu, který podporuje moderní způsob chovu a ošetřování včelstev. Jeho základní částí je Varroa dno s vysokým podmetem a se spodním uzavíratelným větráním. Můžete si zvolit nízké nebo vysoké nástavky, případně použít rámečky vysoké 35 cm do dvou nízkých nástavků. Nástavky jsou navrženy pro 11 ks rámků se středovou roztečí 37 mm. Mezi stěnou nástavku a rámečkem je velmi praktická manipulační mezera. Konstrukce úlu Optimal je promyšlená a zajišťuje, že nic nepřečnívá, což oceníte při uložení úlů na podstavcích nebo při kočování. Investujte do úlu Optimal a zažijte radost z chovu silných a zdravých včelstev.

Něco z historie Optimalu: V letech 1980 a 1981 členové Kroužku nízkonástavkového včelaření při ZO ČSV Brno-město shrnuli své představy o ideálním úlu do návrhu, který byl publikován v časopise Včelařství (č. 5 a 6/1981). Specifikace úlu Optimal obsahuje vnější půdorys 485 × 485 mm, vnitřní půdorys 435 × 435 mm, sílu stěny 25 mm a 11 ks rámků o délce 420 mm. Rozteč mezistěn je 38 mm. Navrhovány byly tři výšky rámků (170, 275, 300 mm), ale většina včelařů si pro své výhody zvolila nízké nástavky (170 mm). Cílem bylo sjednocení úlových systémů v Československu a střední Evropě na rámcích délky 420 mm.

Popis úlu Optimal

Úl je propracovanější než Langstroth a nástavek je prostornější. Zohledňuje navíc nejnovější biologická hlediska a nabízí více jednoduchosti a účelnosti. Na našem území jsou s ním zkušenosti přes 30 let.

Nástavkový úl Optimal se skládá z týchž částí jako jiné nástavkové úly: úlové dno, nástavky s rámky, vnitřní víko (úlová přepážka), krmítko, střecha. Zde popsaný úl se vyznačuje několika specifickými konstrukčními prvky.

Nástavky jsou dřevěné z desek síly 25 mm, při pohledu shora jsou čtvercové. Protože úl Optimal byl navržen jako univerzální stavebnice, může být ve variantě jen nízkonástavkové s rámky 42×17 cm nebo jen s nástavky vysokými, např. 42×27,5 cm nebo 42×30 cm anebo jako varianta kombinovaná, tj. s vysokým(i) i nízkými nástavky pro téže včelstvo. Možné jsou ovšem i další výšky nástavků, přičemž podstatné pro Optimal je zachování půdorysu nástavků a 11 rámků o průměrné rozteči jejich středů 38 mm. Zdůvodnění biologického hlediska a první popis úlu Optimal.

Hrany nástavků jsou rovné bez osazení - falců. Každý nástavek je vybaven kruhovým česínkem o průměru 25 mm uprostřed přední stěny nástavku. Alternativou jsou nástavky s polystyrenovými bočními stěnami, rozměry nástavků jsou stejné jako u dřevěných nástavků.

Úlové dno je řešeno jako kočovné, tedy s 10 cm vysokým podmetem a se spodním větráním. Uzavírání větracího pletiva je zásuvkou odspodu.

Horní včelami osazený nástavek se uzavírá tzv. vnitřním víkem s kulatým otvorem uprostřed. Krmítko je řešeno jako horní krabicové, na krmení sirupem ve větších dávkách. Celý úl se zakrývá plechovou střechou, uvnitř střechy je připevněná deska polystyrenu, což je jediná uteplivka v úlu. Střecha jen nepatrně přesahuje obrys úlu, rovněž ostatní části jsou řešeny tak, aby z nich nic příliš nepřečnívalo. Tak je úl nenáročný na prostor při uložení na podstavcích a hlavně je to důležité při přepravě včelstev - kočování.

Způsob ošetřování včelstev

Způsoby ošetřování včelstev v závislosti na úlovém systému rozlišujeme tradiční - v úlech s kompaktním plodištěm, jehož součástí je úlové dno a nástavkové - v úlech plně rozběrných se zaměnitelnými úlovými tělesy – nástavky. V tradičních úlech se často dosahují dobré výsledky, ale s vynaložením více práce, což ale většinou není pro zájmové včelaře s menším počtem včelstev důležité.

Nástavkové včelaření umožňuje rychlé ošetření včelstev. Další předností nástavkového včelaření jsou větší možnosti přizpůsobit ošetřování různým podmínkám snůškovým, klimatickým a provozním, je tedy variabilnější. Nízkonástavkové včelaření je chov včel v úlech s rámky vysokými do 18 až 20 cm. U nás se v praxi rozšiřuje od 80. let. Jeho předností proti vysokým nástavkům je méně násilné rozšiřování prostoru pro plodování celými nástavky a menší hmotnost plných nástavků. Nevýhodou je hlavně více rámků v úlu. Při použití jen nízkých nástavků je možných více postupů ošetřování včelstev.

Zde je popsán jeden z nich, který se osvědčil a používá se už téměř 20 let. Jde o metodiku ošetřování včelstev s jednou matkou. Dvoumatečné metody ani metody spojování pomocných oddělků za účelem využití jarních snůšek nepoužívám. Hlavní zásahy do včelstev jsou znázorněné na obrázku. Nízké nástavky mohou být použity v kombinaci s vysokými nástavky, v tzv. systému Dadant. Plodiště je tu tvořeno vysokým nástavkem a medník je z nízkých nástavků. V některých podmínkách jde o výhodnou variantu nástavkového včelaření. Vysoký plást umožňuje včelstvu vytvořit větší plodové plochy v chladných jarních měsících a v sezóně celkově udržuje plodové těleso ve vysokém nástavku, takže nízké nástavky včely používají hlavně pro ukládání medu i při nepoužití mřížky. S provozním ověřením takové kombinace v porovnání s čistě nízkonástavkovými včelstvy začínáme na pokusném včelíně VÚVč v Zubří. Vysoké rámky jsme zvolili o míře 42 x 36 cm. Od výsledků očekáváme že rozšíří naše poznatky o vhodnosti různých úlových systémů. Včelař má mít možnost podle svých podmínek a představ si zvolit pro svůj včelín jeden druh (výšku) nástavků nebo jejich kombinaci. Nízkonástavkové včelaření je jednou z více možností.

Na jaře stačí rychlá kontrola stavu včelstev - přítomnost řádně kladoucí matky, kontrola dostatku zásob, odhad síly včelstva . Pokud jsou včelstva zimována ve třech nástavcích, nepotřebují během jara mnoho naší péče. Jejich rozvoj závisí na průběhu počasí a nabídce hlavně pylové potravy v přírodě.

První větší zásah se záměnou pořadí nástavků se provede až když včelstvo obsedá 2 až 2,5 nástavku a má zaplodované oba horní nástavky a přitom je alespoň podněcovací snůška. V některých oblastech je to už v dubnu např. v době květu ovocných stromů nebo na počátku snůšky z řepky, ale může to být až na začátku snůšky z akátu, v horské oblasti dokonce až na začátku hlavní snůšky v červnu, pokud před tím není významná snůška a je chladné jaro.

Tato první záměna pořadí nástavků je obdobou nasazování medníku u tradičního způsobu včelaření, i když při tom nemusíme vždy přidávat další nástavek. Podstatou zásahu je, že zbytek zimních cukerných zásob se umístí dolů ke dnu, s tím i plod. Spodní nástavek s prázdnými plásty se dá nahoru jako prostor pro ukládání medu. Tím se jednak zabrání přimíchání cukerných zásob do medu, jednak cukerné zásoby dole slouží jako rezerva pro případ, že není snůška. Začíná-li dobrá snůška (cca 1 - 2 kg přínosy denně), může se přeskupení nástavků spojit s rozšířením o nový nástavek, zpravidla s mezistěnami. Jeho přidání je možno vykonat později podle situace ve včelstvu i v přírodě.

 Jakmile včelstvo daný prostor dobře ovládá, může se rozšířit o 5. nástavek buď s hnědými soušemi - dá se nad nástavky s plodem (pro ukládání medu, obyčejně 4. od dna) nebo s panenským dílem, příp. s mezistěnami, potom se umístí mezi nástavky s plodem (jako 3. nebo 4.). Další ošetřování závisí na množství medu a průběhu snůšek. Plný nástavek (příp. nástavky) zvrchu se může odebrat a nahradit prázdným.

Po skončení poslední snůšky se vybere buď hned všechen med a včelstvo se zároveň zúží na zimní velikost (třeba tři nízké nástavky) anebo se odebere větší část medu a zúžení s úpravou na zimování se udělá dodatečně. V prvním případě je nutno po odebrání medu hned včelstvu zkrmit několik kg cukru. Zakrmení na zimu je možno začít i dokončit kdykoliv během měsíce srpna, pokud již není snůška. Díky dostatečnému prostoru je v úlu místo na uložení zásob i na řádné plodování pro odchov zimní generace včel. Krmení by mělo být hotovo do konce srpna, příp. do 10.9.