Msgre. František Adamec, kněz a uznávaný včelař. Autor nejběžnější u nás používané rámkové míry, znalec úlové otázky a plemenného chovu.
Msgre. František Adamec se narodil 12. listopadu 1866 v Nemojanech u Vyškova. Jeho rodiče Vavřinec a Marie Adamcovi měli ještě tři syny a dceru. František byl nejmladším. Pocházel z rolnického stavu, kterému byl vždy upřímně oddán, a jeho náboženskému a mravnímu povznesení zasvětil svůj život. Malý František navštěvoval obecnou školu ve svém rodišti, odkud odešel v r. 1877 na studia na C. k. slovanské gymnasium v Brně, kde v r. 1885 maturoval. František byl nadaným, tichým a pilným studentem.
Po maturitě nastoupil na podzim 1885 do Bohosloveckého ústavu v Brně, kde na něj vlastenecky působili jeho učitelé, zvláště regent ústavu ThDr. Josef Pospíšil. Ovlivnila jej i vlastenecky významná oslava tisíciletého výročí úmrtí sv. Metoděje (1885). Ke včelaření ho během bohosloveckých studií přivedl jeden z jeho starších bratrů.
František byl dne 28. července 1889 vysvěcen na kněze. Na podzim 1889 odešel na své první působiště v Bystrci u Brna, kde ale pobyl jen do roku 1893. Tehdy mu při velikonočním kázání náhle vypověděl hlas, což bylo znamením vážné krční a plicní nemoci. V Bystrci prožil krásné chvíle na včelíně ve farské zahradě, kde také poprvé v roce 1890 napsal článek do „Včely“, ale ještě pod pseudonymem František Nemojský. Článek se jmenoval „Užitek ze včelaření“. Následovaly další odborné práce, v nichž publikoval zkušenosti z farského včelína.
Zkušenosti z ciziny
Během čtyřletého léčení v lázních v Gleichenberku ve Štýrsku a v Meranu v tehdejším Tyrolsku se stal kaplanem u knížecí rodiny Dr. Eduarda Auersperga ve Weitworthu u Solnohradu. Tam pobyl tři léta, přitom se stále léčil v Reichenhallských lázních v Bavorsku. Toto čtyřleté léčení v cizině mělo zásadní vliv na jeho včelaření, neboť se mohl seznámit s mnohými zkušenými včelaři, úlovými soustavami a různými způsoby ošetřování včelstev. Zde začíná jeho cesta pokrokového včelaře. O zkušenosti získané v cizině se podělil s českými včelaři v časopisech „Včela brněnská“, „Český včelař“ i v německých včelařských časopisech. Během léčení pobýval ještě v Rakousku, Německu a Itálii, sbíral zkušenosti místních včelařů, zajímal se o jejich způsob včelaření, úlové soustavy a navázal také mnoho včelařských přátelství.
Rámková míra 39 × 24 cm
Po návratu na Moravu v roce 1897 se stal kaplanem v Dalešicích u Hrotovic a založil včelařský spolek v Hrotovicích. Ale než mohl nový spolek začít svoji činnost, byl přeložen do německých Havraník (Kaidling) u Znojma. V novém působišti psal a vydal několik spisů, přispíval do časopisu „Včela“ a do „Českého včelaře“, ale i do německého časopisu „Illustrierte Monatsblätter für Bienenzucht“ (ilustrovaný měsíčník pro včelařství, který začal vydávat r. 1900 Theodor Weippl). Díky této spolupráci navázal přátelské styky s vynikajícími včelaři, jako byli universitní profesor Teofil Ciesiel, lesní Jan Marcinkow a další.
Na jubilejním sjezdu včelařů v roce 1904 referoval o nízkoširoké rámkové míře a představil rámek 39 × 24 cm. Na jeho základě sestavil i svůj vrchem přístupný úl - „Adamcův úl přechodný“ podle znalosti amerického způsobu včelaření a jejich úlové soustavy Langstroth. Jeho úl měl být úlem přechodovým a umožňoval další řešení úlové problematiky.
Po přeložení do Nikolčic u Hustopečí v roce 1907 se setkává s bratry Aloisem a Vilémem Mrštíkovými, autory slavné tragédie „Maryša“, kteří včelařili v blízkých Divákách. Alois zde působil jako správce školy a bratr u něho často pobýval. Zvláště Vilém za Františkem často docházel a bavili se spolu o včeličkách. Farář František, žijící pokojně v chudičké faře se svojí starou maminkou, mluvíval o včeličkách jako o svých dětičkách. Říkal jim „včelušky“. Těšil se z pohody, kterou sledoval za sklem okénka úlu.
Roku 1924 uveřejnil v časopise „Včela“ výzvu „Připravme utvoření družiny chovatelů matek včelích“, která vedla v následujícím roce ke vzniku spolku pod názvem „Družina přátel plemenného chovu včel“. Farář Adamec byl zvolen místopředsedou a později se stal předsedou. Hlavní nosnou myšlenkou mu bylo dávné, ale dosud platné prohlášení otce moravského včelaření, doktora Františka Živanského, že „na každém včelíně se najde čeleď, která zvláště vyniká výbornými vlastnostmi. Od takové čeledi nechť tedy včelař hledí dostati co možná četné potomstvo a osaditi jím pomalu celý včelín. Jestliže toho docílí, pak může právem říci, že si odchoval sám velevzácné ušlechtilé plemeno. “
Ve dvacátých letech se Msgre. Adamec stal členem a později místopředsedou mezinárodního APIS-CLUBU se sídlem v Anglii a roku 1929 předsedal mezinárodnímu sjezdu v Berlíně.
Msgre. František Adamec je autorem mnoha odborných textů. Napsal mnoho článků do našich i světových časopisů a novin. Spolupracoval na mnoha knihách, za zmínku stojí, že se spolupodílel na encyklopedii „Včelařova čítanka“, která je i dnes velice ceněná. Také vydal tři samostatné spisy: „Včelařské právo v zemích našich“, „Jubilejní památník včelařů moravských“ a „Zákon o nákazách včelího plodu s poučením o zjevech a podstatě nemocí těch“ (1914). V neposlední řadě napsal spisek, který vytvořil na popud Dr. Václava Pereka, tehdejšího advokáta v Moravském Krumlově. Dr. Perek formuloval potřebu sepsání a formulování nového včelařského zákona, o čemž napsal v roce 1899 článek do „Včely“. Adamec mu obratem odepsal taktéž článkem ve „Včele“, varoval ho před novým zákonem a dokázal mu, že je výhodné zachovat dosud platný Patent císařovny Marie Terezie. Adamcův spisek pak byl po mnoho let pomůckou advokátů při soudech.
Od roku 1922 se Msgre. Františku Adamcovi dostávalo cti být čestným členem v mnoha moravských spolcích. A v roce 1932 získal post protektora Zemského ústředí moravských spolků včelařských. Za svou více než padesátiletou kněžskou službu i včelařskou činnost se stal uznávaným člověkem a velmi oceňovaným včelařem. Zemřel 5. srpna 1946 v Brně-Bystrci.
Z časopisu Včelařství:
Text: Jindřich Meduna
Použitá literatura:
Wikipedie
Biografický slovník českých zemí
Texl Petr: 100 let Adamcovy míry (Moderní včelař, 2004)
Nepraš Josef: České včelaření
Spis k 70. narozeninám Msgre. Františka Adamce
