Historie medu
O tom, že má med léčebné účinky
věděli již naši předkové, kteří mu nemálo kdy přisuzovali až zázračné
vlastnosti. Odjakživa je opětován nejen pro svoji skvělou chuť, ale také pro své
léčebné, povzbuzující a omlazující účinky. Již v době kamenné naši prapředci
vyhledávali divoké včely, aby získali trochu vzácné, nažloutlé, lepkavé hmoty.
Ve starém Egyptě věřili, že včely jsou slzami boha slunce RA. Vychutnat si lahodnou chuť medu mohli pouze vysoce postavené osoby. Byl totiž velice vzácný, drahý a ceněný. V papyrové knize egyptské medicíny, která pochází z období před 3500 lety je uvedeno nemálo receptů na léky, které obsahují med. Med nesměl chybět na pohřbech bohatých a vlivných lidí. I samotná královna Kleopatra si dopřávala medové masky, aby omladila svoji pleť.
O medu se můžeme dočíst i v dalších lékařských spisech z různých koutů světa, a různých obdobích. Ve starodávné indické Knize Života je popsáno, že při dietě a požívání elixíru zdraví z medu a mléka se lze dožít až 500ti let. Staří Indové připisovali tak jako v jiných částech světa medu léčebné a posilňující vlastnosti. Med a včelí vosk je součástí také starodávných lékařských postupů ze staré Číny.
Podíváme-li se na evropský kontinent, tak první zmínky o medu můžeme najít ve starém Řecku a Římě. I nejvyšší řecký bůh Zeus byl v mládí živen medovou nymfou Melissou. Hippokrates, Homér nebo Euripides také doporučovali med pro svoje léčivé účinky. Pythagoras a jeho stoupenci se živili jako vegetariáni a důležitou součástí jejich jídelníčku byl med. Jedna z legend dokonce říká, že na Hippokratově hrobě se usadil roj včel, které produkovali zvláštní med, který léčil dětská onemocnění. Mezi římské učence a umělce, kteří se zastávali skvělých vlastností medu byly například Vergilius, Ovidius, Plinius starší nebo Marcus Terrentinus Varro. Med se v Římě používal také pro svoje konzervační účinky.
I v české historii se med
objevuje již od výstupu praotce Čecha na horu Říp. Vždyť také pravil: „Toť jest
ta země krásná, mlékem a medem oplývající“ . Od 11. století vyváželi české země
med, vosk a medovinu do okolních zemí. V Praze se dokonce pořádali speciální
medové trhy.
Med má do dnešních dob nezastupitelnou roli v domácí kuchyni a léčitelství téměř po celém světě. Med je považován za kvalitní surovinu, která má blahodárný vliv na mnoho chorob. Medová kultura je známá téměř ve všech státech světa, ve všech kulturách. Včelaření se stalo oblíbeným koníčkem, a má jistě perspektivu do daleké budoucnosti.
