Biologie včely trochu jinak III.

Při práci s elektronovým mikroskopem jsem narazil na hlavě a břiše včely na otvory, které podle mne mohou, ale také nemusí mít přímou souvislost s termoregulačním systémem včely medonosné. Uvádím zde jen svou domněnku, která vychází z mých znalostí o životě včely medonosné. Nalezenými otvory jsem byl velice překvapen. Ještě větší však bylo moje překvapení, ze jsem o otvorech nic nenašel ani ve včelařské literatuře. Proto bych rád uvítal jakékoliv informace o jejich možné funkci.

Jindřich Zejda

Nejlépe vyvinuté termoregulační chování včel z rodu Apis má včela medonosná (Apis mellifera). Její složité kolektivní chování jí umožňuje efektivně udržovat stálou teplotu v hnízdě, jak za mrazů, tak za extrémně vysokých teplot. Tím se liší od tropických včel např. od včely obrovské (Apis dorsata) a včely skalní (Apis laboriosa), které žijí v jihovýchodní Asii. Tyto včely si zavěšují svá hnízda, plást až o metrové velikosti, na nepřístupných místech, jako jsou větve stromů nebo skalní výběžky. Tedy na volná prostranství. Aby teplota na plástu a hlavně plodu příliš nekolísala, tak dělnice vytvoří pomocí svých těl pokrývku plástu, která zároveň slouží i jako deštník. Při přehřátí plástu se včely rozestoupí a máváním křídel vytvoří průvan, při ochlazení se semknou a svým metabolickým teplem plod zahřívají. Tento způsob termoregulace však zaměstnává až 80 % všech včel a při velkém ochlazení až přes 90 % včel, které tak nemůžou vykonávat žádnou jinou prospěšnou práci.

Včela medonosná, která začala budovat svá hnízda v uzavřených prostorách dutin stromů, se zcela přizpůsobila chladným oblastem mírného pásma a tím přestala být závislá na trvale teplém tropickém podnebí. Tento způsobem života tak „uvolnila značné množství včel doposud zajišťujících termoregulaci hnízda. Tyto uvolněné včely se mohou věnovat jiné sociální činnosti uvnitř hnízda.

Včely topičky

A jak a čím včely vlastně teplo vytvářejí? K výrobě tepla používají hrudní svaly, které prakticky vyplňují celou hruď. Jsou příčné a podélné a plní dvojí funkci. Jednak je včela používá pro ovládání křídel, tedy k letu a pokud vypne „spojku“, tak jejich chvěním vytváří teplo. Vyrobeným teplem udržuje teplotu v úlu nebo v zimním chomáči. Na teplo je ve včelím hnízdě nejvíce citlivé plodové těleso, kde je teplota nejvíce regulována a udržována v rozpětí 34,5 - 35,5 °C. Proto včely plodové těleso zakládají uprostřed hnízda, kde je teplo nejstálejší a je dána vnitřní teplotou úlu. Při poklesu teploty plodu začnou některé včely zahřívat plod svým tělem. Tyto včely „topičky“ jsou těsně hrudí přitisknuté i víčku buňky, která má stejné rozměry jako hruď včely. V této poloze vydrží bez hnutí asi 30 minut a vypadají, jako by spaly. Při tom se ale tykadly dotýkají plodové buňky a tím kontinuálně měří teplotu voskového víčka. Tělesná teplota včely topičky může při zahřívání přesahovat i 43 °C. Tím způsobem zahřeje včela jen jedno víčko buňky s kuklou. Další způsob vytápění plodu spočívá v tom, že jsou včely topičky zalezlé v prázdných buňkách plodového tělesa, které byly pro tento účel v plodovém tělesu ponechány. Prázdné buňky jsou u zdravého včelstva na plodové plástu rozmístěné v ploše a tvoří 5-10 všech zavíčkovaných buněk. Záleží i vnějších klimatických podmínkách.

kud je prázdných buněk více než 20 %, tak se může jednat o patologické jevy včelstva jako např. nemoc nebo špatně kladoucí matku. Včelu topičku poznáme v buňce tak, že je v ní zalezlá hlavou dolů a je jí vidět jen špička zadečku, který se rychle pohybuje. Včela topička v buňce však netopí celou dobu, ale má fáze, kdy přestává. Po dosažení teploty kolem 43 °C přestává topit a po poklesu teploty o přibližně 50 C začne opět topit na plný výkon. Tímto způsobem včela zahřeje sousední buňky. Aby nedocházelo k tepelným ztrátám, tak včely, které netopí, se drží na plodovém tělese těsně pohromadě a tím zabraňují unikání tepla směrem ven.

Otvory na hlavě

Jejich funkce mi doposud také není známá. Může se jednat o vyztužení skeletu hlavy, nebo mohou souviset s termoregulací. Krevní systém včely je otevřený a hemo-lymfa je do těla pumpována pětikomo-rovým srdcem, které je umístěno v horní části zadečku. Odtud proudí aortou přes hruď do hlavy, kde se rozlévá a zpět putuje do zadečku. Tím, že hemolymfa proudí přes hruď, nejteplejší část těla včely, může být za letu při plné funkci hrudních svalů zahřívaná a tím by se mohla v hlavě včely přehřát důležitá nervová centra, např. mozkové uzliny. Otvory na hlavě můžou tedy za letu včele sloužit jako „chladič“ hemolymfy. Je však pravda, že se včely dokážou za letu chladit i pomocí vyvrhnutého nektaru na rozložený jazýček. Z nektaru se odpaří část vody a tím dojde k jeho zchlazení a při spolknutí ochlazeného nektaru se ochladí i včela.

Pro úplnost k termoregulačnímu systému včely medonosné ještě dodávám, že v případě přehřátí plodového tělesa nebo svého hnízda, používají včely pro ochlazení donesenou vodu. Vodu v prostoru úlu jemně rozstřikují a máváním křídel vytvoří průvan, pomocí kterého se voda odpaří. Tím dojde k potřebnému ochlazení úlového prostoru.

Z časopisu Včelařství
Jindřich Zejda učitel včelařství

You have no rights to post comments