Včelařské učiliště v Nasavrkách - obor včelař

Včelařské učiliště v Nasavrkách na Chrudimsku nabízí tříleté vzdělávání v oboru včelařství. Tato škola slavila minulý rok sedmdesáté výročí od svého založení a mezi studenty a absolventy je známá pod zkratkou NASA. Zájem o tříleté dálkové studium na této škole projevují nejen ti, kteří mají ukončenou základní školu nebo vyučení v jiném oboru, ale také absolventi středních škol s maturitou a vysokých škol různých oborů.

V současnosti studuje na učilišti celkem 220 žáků, kteří jsou rozděleni do osmi tříd. Z nich je 45,5% žen, přičemž v prvním ročníku je tento podíl ještě vyšší a dosahuje 58,9%. To svědčí o rostoucím zájmu žen o obor včelařství. Průměrný věk studentů je 45,5 roku, přičemž loni se věkové rozpětí pohybovalo od 21 do 79 let. Z celkového počtu studentů tříletého studia tvoří vysokoškoláci 48%, ale loni jich bylo přijato do prvního ročníku dokonce 53%. Pro letošní rok učiliště plánuje otevřít učebny pro nově přijaté uchazeče, pokud doručí svou přihlášku nejpozději do 1. března a uspějí v přijímacím řízení.

Hodnocení přínosu tříletého studia v NASA provedené mezi absolventy praví anketa, která byla dokončena minulý měsíc. Tato anketa poskytuje určitý obraz o úrovni včelařského vzdělávání a jeho využití v zájmovém nebo profesním chovu včelstev.

Odkud jste a jak jste se dostal/ake včelaření ?
Jaké včelařské zkušenosti jste měl/apřed zahájením studia?
Které předměty Vás nejvíce zajímaly, co bylo nejnáročnější, co jste postrádal/a a jaké téma jste zvolil/a pro závěrečnou práci?
Získal/a jste mimo znalostí mezi spolužáky, případně vyučujícími nové přátele, udržujete s nimi kontakt?
Preferujete chov včelstev na medný výnos, chovatelskou činnost či obojí?
Chcete být učitelem včelařství, pokud ano, v jakém oboru?
Uvažujete o dalším včelařském vzdělávání např. na některé z vysokých škol s výukou včelařství?
Prolíná se včelařina do vašeho povolání?

Mgr. Kateřina Valešová
Ústí nad Labem

Moji prarodiče se po II. světové válce přestěhovali do Ústí nad Labem a zůstali tady. V naší rodině vždy byli šikovní řemeslníci a statkáři, a právě proto byli oba dědečkové včelaři. Pro mě bylo být s včelami spojeno s mým dětstvím. Jako malá jsem chodila za dědou a později za maminkou s bratrem do medárny a přála si, abych mohla vidět do úlů. Připadalo mi divné, že někteří lidé do čaje dávají cukr, když tam patří med. A když vás tento svět včelaření zaujme a začnete se o něj starat, nedokážete tuto nabídku odmítnout.

Základní povědomí o chování včel jsem získala díky rodině. Ale až studiem v Nasavrkách jsem pochopila hlubší souvislosti a otevřela si nové obzory. Nikdy mě nenapadlo například studovat ramkovou míru, protože děda měl určitě tu nejlepší 39×24, nebo že existují jiné systémy včelařských úlovů než Čechoslovák či Moravský univerzál, a co teprve chov matek. A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Nicméně lásku a respekt ke včelám, bez kterých se nelze včelařit, jsem získala už dávno před tím, než jsem začala studovat. Za to vděčím dědovi.

Měli jsme velké štěstí na skvělé učitele. Dokonce se mi zdála fascinující kvantová fyzika. V našem ročníku jsme měli výjimečné lidi. Například paní Ing. Novotná nás učila, jak poznat včelařsky významné rostliny, pan Prof. Jaroslav Hrabák nás seznamoval s různými včelími produkty a jak je využít (nejlepší je jíst je nebo pít), a Ing. Petr Ženčica nám ukazoval, jak přehazovat úlové nástavky. Nesmazatelným zážitkem byly i praktické hodiny s panem ředitelem Josefem Lojdou, který mnohokrát trpěl nad naším přenášením teoretických znalostí do praxe. Bylo náročné najít čas mezi víkendy pro zpracování písemných prací nebo přípravu na testy, ale s dobrou spoluprací s našimi spolužáky jsme to vždy zvládli.

Byli jsme a stále jsme výborný tým lidí, který spojilo včelařské studium v Nasavrkách. Voláme si, píšeme si, jsme stále v kontaktu a jednou za rok se sejdeme na pár dní. Ze spolužáků jsme se stali přáteli, kteří sdílí nejen starosti a radosti spojené s včelařením. A to je velmi cenné.

Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlela. Snažím se, aby se včelkám dařilo dobře, a když dostanu nějaký med navíc, je to sladká odměna.

Od roku 2019 jsem učitelkou včelařství v oboru Chov matek a Včelí produkty.

V této chvíli neuvažuji o dalším studiu včelařství na vysoké škole. Nicméně pravidelně se účastním odborných seminářů jako učitel včelařství. Vždy se tam dozvím něco nového a zajímavého. Je to velmi přínosné, protože, i když se to někomu nemusí zdát, včelařství se vyvíjí a mění jako každý jiný obor.

Od roku 2003 pracuji ve Ústecké komunitní nadaci, v posledních letech jako ředitelka. To znamená, že se setkávám s řediteli významných firem v regionu, zástupci místní samosprávy, ale také s diplomatickými zástupci a významnými osobnostmi. A jak začít neformální rozhovor třeba s paní Drábovou, když nemám znalosti v jaderné energetice. Tak mluvím o včelách. Většinou to funguje dobře.

Richard Těhník

předseda ZO Újezd n. L., jednatel MO Praha a zástupce v RV ČSV za Prahu

Mého dědy jsem vyrůstal v rodině s včelařstvím. Udržoval 8 včelstev ve včelíně u hájovny v kraji jihočeských rybníků. Měl jsem možnost sledovat život v úlu skrze poslední zasklený rám. Vytáčení medu jsem se učil s ručním medometem na tři rámky, kdy jsem se nadšeně snažil rychle točit klikou. Musím přiznat, že dospělí kolem mě ne vždy sdíleli mou radost. Po dědově smrti jsme přestali včelařit v rodině. Já jsem dospíval a neměl jsem dostatečné znalosti v chovu včel. A tak jsem odložil včelařství na neurčito. V roce 2010 jsem se však setkal s přítelem a kolegou z práce, který živě líčil své začátky včelaření a touhu jít studovat na SOUV v Nasavrkách. Viděl jsem to jako vhodnou příležitost a rozhodl se s ním studovat.

Jak jsem již naznačil, moje zkušenosti v této oblasti byly minimální. Když jsem začal studovat, byl jsem spíše zaměřený na společenské aspekty a touhu poznávat nové věci a lidi. Sám chov včel mi nebyl prioritou. Předpokládal jsem, že si nejdříve vše pořádně nastuduji a potom se rozhodnu, jak začít se chovem. Škola mě však rychle přesvědčila o opaku: všichni spolužáci včelařili a já byl jediný ve třídě, kdo na otázku "kolik máš včelstev?" odpověděl "žádné". Byl jsem považován za exota. Spolužáci mi každý večer připomínali, že studovat včely bez vlastních včel není ideální. Na jaře prvního ročníku jsem si tedy pořídil čtyři včelstva v systému Eurodadant, přičemž mi pomohl jeden pátek večer ve včelařském spolku Ing. Pavel Cimala.

Pro svou závěrečnou práci jsem si zvolil téma včelaření v Eurodadantu s odkazem na metodiku Ing. Vladimíra Řeháčka. Nelze říct, že by byl nějaký předmět extrémně náročný. Samozřejmě, vyžadoval samostudium, ale při odpovědném přístupu žádný z předmětů nebyl příliš obtížný. S potěšením vzpomínám na předmět Anatomie včel s Mgr. Marianem Solčanským a Včelí pastvu s Ing. Miroslavou Novotnou. Obě předměty se zaměřovaly na praktické včelařství a jsem přesvědčen, že by se takový přístup měl uplatňovat i u ostatních předmětů.
Získání nových kontaktů je pro mě jedním z největších přínosů studia v NASA. Samozřejmě, že znalosti, které si studiem odnesete, jsou velmi cenné. Ale kontakty jsou opravdu neocenitelné. I když nemám častý kontakt s učiteli, je pro mě důležité vědět, že se na ně mohu obrátit, pokud to budu potřebovat. Některé učitele potkávám i při jiných příležitostech, buď na škole nebo mimo ni. Tyto setkání jsou vždy inspirativní. S mými spolužáky jsem v kontaktu od skončení studia v roce 2014. S některými z nich si pravidelně volám, abychom diskutovali o včelařských událostech i jiných životních událostech, které přicházejí. Scházíme se minimálně jednou ročně, v listopadu, kdy už nemáme včelařské povinnosti, abychom zhodnotili sezónu. Navzájem se navštěvujeme i během roku. Dlouhá známost nám také přinesla nová témata diskuzí. Už neřešíme jen včely a jejich chov, ale i mnoho jiných věcí. Na společných setkáních a návštěvách se často bavíme s našimi partnery a rodinami, jejichž podpora je pro nás velmi důležitá. Tyto okamžiky jsou vždy plné radosti, veselí a přátelské atmosféry.
Pokud jde o mé včelaření, zabývám se produkcí medu i oddělků pro vlastní použití. Nemám žádné přednostní zaměření.
Dříve jsem zmínil, že díky kombinaci učiliště a spolužáků jsem začal včelařit. To byl pro mě velký vliv. Není pro mě možné přesně určit, jak by probíhalo mé včelaření bez učiliště, ale věřím, že díky NASA a podpoře spolužáků jsem se dostal na správnou cestu. Samozřejmě, pokud bych začínal znovu, možná bych se k některým praktickým aspektům postavil jinak. Ale myslím si, že to platí pro všechny.

Mým cílem je stát se instruktorem včelařství v probíhajícím kurzu v Nasavrkách. Rád bych se zaměřil na racionalizaci a zootechniku.

Nikdy jsem nepřemýšlel o profesionálním včelaření. Mám své občanské povolání, a zatím ho pro včelaření nechci opustit. Představuji si, že bych mohl kombinovat včelaření s jiným zdrojem příjmů. Ale v současné době koncentrace pouze na včelařství není pro mě rozhodně správnou cestou.

Pracuji v zcela odlišném oboru jako projektový manažer pro Správu železnic. Jediná spojitost mé práce s včelami spočívá v občasné dodávce včelích produktů (zejména medu) do pracoviště. Mé kolegy potěším oslazením jejich života a také čaje a kávy.

MVDr. Lucie Pecková

odborný pedagog na střední veterinární škole v Kroměříži

 Bydlím v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji. Uvažovala jsem o včelaření po několik let. Můj děda byl včelař, a když zemřel, nikdo z rodiny nechtěl převzít jeho včelstvo. V té době jsem začala přemýšlet o tom, že bych se mohla do včelaření pustit. Nicméně jsem právě nastoupila na vysokou školu, takže včelařství zůstalo jen jako úvaha. Skutečný impuls a správný čas přišel v roce 2009 a od té doby aktivně včelařím.

Do školy v Nasavrkách jsem nastoupila po čtyřech letech včelaření. Před tím jsem také absolvovala kurz včelaření A–Z, který mě utvrdil v důležitosti teorie pro správnou praxi.

Nejvíce jsem se těšila na odborné předměty jako Biologie včely medonosné, Včelařství, Chov matek, Včelí pastva a samozřejmě Praxe. Bylo mnoho zajímavých předmětů, ale významným faktorem byla také prezentace těchto předmětů. Vyučujícími jsem velmi obdivovala, protože bylo patrné, že svou práci dělají s vášní a láskou. To nám studentům usnadňovalo přijímaní informací. Nejnáročnější částí studia bylo najít čas na přípravu domácích projektů, které však byly obohacující a přinesly nový pohled na včelařství. Nevzpomínám si na nic, co by mi na studiu chybělo. Prošla jsem vším, co jsem očekávala, naučila jsem se mnoho nových věcí, získala spoustu přátel na celý život a užila si skvělou atmosféru školy. Na závěrečnou práci jsem si vybrala vytvoření deskové hry s včelařskou tématikou, kterou lze hrát s malými i velkými.

Během tří let studia jsem získala mnoho skvělých kamarádů a přátel. Mezi spolužáky i mezi vyučujícími. Byli jsme a stále jsme skvělou partou. Jsem za ně velmi vděčná. Pravidelně si voláme, píšeme si e-maily a každý rok se setkáváme buď v Nasavrkách nebo na "včelařských sympoziích" u jednoho z nás. To je vždy velmi příjemné setkání plné vzpomínek, sdílení nových zkušeností a informací. Vrací nás to zpět do dob studia a jsou to nezapomenutelné okamžiky.

 Pokud jde o preferenci chovu, mám zájem o obojí. Nejvíce mi jde o radost a uspokojení z práce s včelami.

V roce 2019 jsem se stala učitelkou včelařství v oboru Nemoci, škůdci a zdraví včel. Myslím si, že je důležité, aby včelaři neustále pokračovali ve vzdělávání. Často se setkávám s postojem "Už to tak funguje 30 let, proč to měnit?" Ale musíme si uvědomit, že se svět kolem nás neustále vyvíjí a mění, a to platí i pro včelařství. A tady je známá pravda: 5 včelařů, 6 názorů.

Zatím neuvažuji o dalším formálním vzdělávání. Raději se zaměřuji na samostudium odborných článků.

Včelařství proniká do každého koutu mého života. Pracuji jako pedagog na střední veterinární škole v Kroměříži, kde vedu také včelařský kroužek. Myslím si, že je důležité ukázat mladé generaci, o co přesně včelařství jde. A snad v některém studentovi zápal pro tuto krásnou práci připálit první jiskru, která mu zůstane po celý život.

Z časopisu včelařství: anketu připravil: Zdeněk Kulhánek