Hniloba včelího plodu: nebezpečná bakteriální choroba včelstev

Hniloba včelího plodu, známá také jako evropská hniloba, je nebezpečné bakteriální onemocnění, které se opět řadí mezi závažné výzvy včelařství. Nesetkáváme se s ní pouze v Evropě – výskyt této nemoci je dokumentován na všech kontinentech, kde se chová včela medonosná. Historicky byly všechny bakteriální úhyny plodu označovány jen jako hniloba. Postupem času byly nemoci odlišeny podle původce – například americký mor včelího plodu (Paenibacillus larvae) a evropská hniloba včelího plodu (Melissococcus plutonius).

Původce onemocnění

Původcem evropské hniloby je bakterie Melissococcus plutonius. U nemocných včelích larev se navíc často vyskytují i sekundární infekce – například Streptococcus fecalis, Paenibacillus alvei nebo Achromobacter eurydice. Tyto další bakterie mohou ovlivnit příznaky onemocnění, například zápach či vzhled larev, což může ztížit rozpoznání.

Bakterie netvoří odolné spory, ale ve zbytcích uhynulých larev se vyskytuje obrovské množství životaschopných zárodků. Ty pak mohou být mnoha způsoby přenášeny a způsobovat nové infekce.

Možné způsoby přenosu

Nejčastěji se infekce šíří zalétáváním cizích včel mezi včelstvy. Infekce může do úlu proniknout i například přes infikovanou vodu na napajedlech nebo činností včelaře (přesun plástů, oddělků či společné krmení včel venku).

V některých případech postačí i krátkodobé zastavení kočovného včelaře – včely z okolních stanovišť mohou být infikovány během jediného dne.

Inkubační doba nemoci

Evropská hniloba má velmi krátkou inkubační dobu, většinou do 48 hodin od nakažení.

Průběh a rozpoznání příznaků

Larvy se nakazí požitím infikované potravy. Bakterie se rozmnožují v žaludku larvy a mohou vést k její rychlé smrti, často ještě před zavíčkováním nebo těsně po něm. Prvním poznávacím znakem je ochablost – larva se jeví splihlá, „splasklá“ a postupně tmavne až do černé barvy. Ve srovnání s morem včelího plodu jsou uhynulé larvy kašovité, ale netvoří nitky při sirkovém testu. Konečným zbytkem může být tzv. příškvar – černý lesklý zbytek v buňce. Laboratorní vyšetření je nutné pro rozlišení od moru, virových infekcí nebo silné varroázy.

Nemoc propuká už na otevřeném plodu. Včelstvo se snaží infekci bránit tím, že uklízí uhynulé larvy, zároveň se však může sama včely infikovat. V mírných případech je na plástu viditelná jen ojedinělá nemocná larva, při silné infekci je plocha plodu zřetelně mezerovitá a většina larev hyne.

Hniloba se může vyskytovat na všech typech plodu – na dělničím, trubčím i v matečnících.

Opatření při výskytu hniloby

Podle veterinárního zákona č. 166/1999 Sb. není v ČR povoleno tuto nemoc léčit. Opatření při výskytu upravuje vyhláška 144/2023 Sb. a mimořádná veterinární opatření nařízená krajskou veterinární správou.

V Evropské unii nejsou registrovány žádné účinné přípravky vůči hnilobě včelího plodu. Antibiotika se nesmí používat kvůli riziku kontaminace medu rezidui léčiv.

V některých zemích se v ohniscích nákazy nařizuje vybití napadených včelstev a následná důkladná dezinfekce úlů – což je však v amatérských podmínkách často náročné a velmi problematické.

Výzkum a perspektivy ochrany včelstev

V současnosti výzkum směřuje zejména ke studiu vlivu přirozeného mikrobiomu včel a jeho schopnosti potlačit bakteriální onemocnění. Nadějné jsou experimenty s použitím probiotik (např. Lactobacillus plantarum), které mohou snižovat výskyt evropské hniloby. V rámci českých vědeckých institucí vzniká nový probiotický přípravek na podporu imunity včel – tzv. „Včelí štít“.

K dezinfekci úlů a včelařského vybavení lze využít speciální přípravky, například FAM30 (původně BeeSafe) na bázi jódu a dále GPC8 s glutaraldehydem a kvarterními amoniovými solemi. Dezinfekční účinnost hluboko ve struktuře úlu je ale často omezená, zvlášť pokud jsou povrchy silně znečištěné voskem, propolisem nebo výkaly.

Prevence onemocnění včelích chovů

Snižování infekčního tlaku ve včelstvech nemusí být složité. Klíčem jsou jednoduchá a efektivní chovatelská opatření, která v praxi napomáhají udržet včelstva zdravá a odolná vůči šíření nemocí.

Zootechnická opatření

• Na stanovišti ponecháváme pouze silná a zdravá včelstva. Slabá nebo nemocná včelstva rychleji podléhají infekcím a zvyšují riziko zalétávání včel.

• Důsledně dbáme na dostatek zásob – včelstva nikdy nesmí hladovět.

• Doplňování zásob provádíme výhradně vnitřními krmítky uvnitř úlu, abychom minimalizovali přenos nemocí.

• Chováme linie včel, které mají nízkou tendenci k rojení, a pečlivě předcházíme samotnému rojení.

• Nepřijímáme na stanoviště cizí roje ani nenecháváme otevřené a prázdné úly, které by mohly být lákadlem pro zalétnutí cizích včel.

• Vyhýbáme se používání cizích plástů, obnošených nebo neprověřených zařízení a příslušenství.

Hygienická opatření

• Každoročně nahrazujeme alespoň třetinu starého díla novými mezistěnami.

• Používáme mezistěny pouze z vlastního vosku nebo od důvěryhodných producentů.

• Úlová dna udržujeme v čistotě, pravidelně je měníme za očištěná a doporučuje se občas celá včelstva přesunout do čistých úlů.

• Pravidelně likvidujeme nepotřebné nebo poškozené vybavení a udržujeme pořádek v okolí úlů.

• Po mechanickém očištění používáme dezinfekci na bázi jódu nebo jiných účinných látek.

• Průběžně kontrolujeme okolí včelnice, zvlášť opuštěná včelí stanoviště, která mohou být zdrojem infekce.

Laboratorní vyšetření

• Před nákupem či prodejem včelstev vždy požadujeme laboratorní vyšetření daných včel.

• V případě podezření na hnilobu je vhodnější zvolit molekulárně genetická vyšetření (PCR), protože bakteriologické testy nemusí být vždy dostatečně průkazné.

• Nebojte se účastnit plošných monitorovacích projektů, které mohou pomoci s včasným zjištěním infekce.

• Nálezy z laboratoře není důvod vnímat negativně – pozitivní výsledek umožňuje včasné zavedení očistných opatření, která mohou zabránit rozvoji nemoci v klinické podobě.

• Epidemiologická situace ve včelstvech se může měnit, proto je často nutné vyšetření po čase opakovat.

• Při výskytu podezřelých změn na plodu neprodleně kontaktujte zkušeného odborníka nebo specializovanou laboratoř. Dobré fotografie pořízené mobilním telefonem mohou urychlit diagnostiku.

Výzkum prevence a diagnostiky je koordinován v rámci projektu Národního centra biotechnologií ve veterinární medicíně NaCeBiVet a projektu NAZV QK21010088 za podpory Ministerstva zemědělství.

Evropská hniloba včelího plodu je i v dnešní době vážným rizikem pro zdraví včelstev. Klíčem k ochraně je prevence, důsledná hygiena včelařského zařízení a odpovědné zacházení se včelami i materiálem. Při podezření na onemocnění je nezbytné kontaktovat veterinární správu a postupovat dle platných právních předpisů.

z časopisu včelařství Ing. Dalibor Titěra, CSc.

Zdrojová literatura

1. White, G. F. (1907). The cause of American foul brood (No. 94). US Government Printing Office.

2. White, G. F. (1912). The cause of European foul brood (No. 157). US Government Printing Office.

3. Danihlík, J. a kol. Vyšetřování hniloby a moru včelího plodu na Liberecku, Moderní včelař, 2024, 8: 26–28.

4. Moharrami, M. a kol. Role of honey bee gut microbiota in the control of American foulbrood and European foulbrood diseases. Archives of Razi Institute, 2022, 77.4: 1331.

5. Pietropaoli, M. a kol. Use of Lactobacillus plantarum in preventing clinical cases of American and European foulbrood in central Italy. Applied Sciences, 2022, 12.3: 1388.