Čmeláci dokážou po tréninku rozpoznat zrakem tvary, s nimiž se předtím seznámili hmatem. Výzkum připomíná otázku známou jako Molyneuxův problém.
Problém starý stovky let
V roce 1688 postavil irský filozof William Molyneux svého anglického kolegu Johna Lockeho před nevšední problém: „Představte si od narození slepého muže, který se naučil hmatem rozlišit kouli a krychli. Představte si dále, že mu byl navrácen zrak. Dokáže nyní tento muž rozeznat oba předměty čistě svým zrakem?“ Locke měl jasno: „I kdyby hmatem kouli od krychle neomylně poznal, pouhým pohledem by je neodlišil.“
Celé generace filozofů si nebyly správností Lockeho odpovědi jisté a lámaly si nad tzv. Molyneuxovým problémem hlavy. Studie zveřejněná v roce 2011 sledovala osoby, které po vrozené slepotě získaly zrak. Bezprostředně po zákroku nedokázaly spolehlivě přiřadit viděné předměty k těm, které poznaly hmatem; schopnost se následně zlepšovala.
Tým Cwyn Solvi, Selene Gutierrez Al-Khudhairy a Larse Chittky zkoumal obdobné rozpoznávání u čmeláků. Výsledky zveřejnil v roce 2020 v časopise Science.
Čmeláci uspěli
Výzkumníci čmeláky ve tmě naučili rozlišovat dva tvary: jeden byl spojený s cukerným roztokem, druhý s vodou. Poté je otestovali na světle, kde si tvary mohli prohlédnout, ale nemohli se jich dotýkat. V testu čmeláci trávili více času u tvaru, který byl během tréninku odměňován.
Pokus naznačuje, že čmeláci dokážou po tréninku využít informaci o tvaru získanou jedním smyslem i při rozpoznávání druhým. Vědci ověřili také opačný postup: po zrakovém tréninku čmeláci rozlišovali tvary hmatem. Srovnávané pokusy u lidí a čmeláků však měly rozdílné podmínky.
Výsledek ukazuje, že i hmyz s poměrně malým nervovým systémem dokáže řešit složité úlohy zahrnující více smyslů.
Inspirace pro robotiku
Lidé a čmeláci zpracovávají smyslové informace odlišně a jejich schopnosti nelze z jediného experimentu jednoduše seřadit.
Práce mozku hmyzu je pro nás přesto velmi silnou inspirací. A to právě svou jednoduchostí. Velmi bedlivě čtou publikace o výzkumu činnosti hmyzích mozků třeba odborníci z robotiky. Při programování robotů pro plnění nejrůznějších úloh narážejí konstruktéři na problém s rychlostí zpracování informací a kapacitou použitých procesorů. Lidský mozek a současné počítačové systémy fungují odlišně, proto může být užitečné hledat inspiraci i v hmyzích nervových soustavách. Ale pokud by se expertům z oboru robotiky podařilo odhalit taje práce hmyzích mozků, mohli by roboti podávat skvělé výkony s minimálními nároky na kapacitu svých řídicích center.
Autor: Jaroslav Petr
