Mistři včelaři, včelaříci, naši noví přátelé a včelařští podnikatelé.

Největší hrozbou pro včelaření jsou sami včelaři. Jan Šmíd se ve včelařské prodejně potkává s někdy až neuvěřitelnými příběhy, kdy „zkušení včelaři“ snažení začátečníků snad až sabotují. Ale naštěstí je stále dost těch, kteří včelami doslova žijí, a to i bez ohledu na komerční prospěch. A budoucnost našeho včelaření zatím také vypadá více než nadějně.

Psát na těchto stránkách o vývoji včelařství by bylo již zbytečné. Každý včelař zná vývoj, kdy dutiny stromů v přírodě byly postupně nahrazeny kláty v blízkosti jednotlivých hospodářství, posléze nahrazované vyráběnými úly s odnímatelným víkem. Následné konstrukce umožňovaly snadnější pohled do života včel a postupné jsme se od rozběrných úlů dostali až ke dnešním úlům nástavkovým o různých rozměrech a různého provedení.

Není ovšem důležité, jaký typ konstrukce má včelař zažitý a komu jaký typ vyhovuje. Jde o zásadní principy péče o včelstva. Ty vycházejí nejen ze zažité praxe, ale i z lásky ke včelám. Ale bohužel to neplatí u všech.

Včelařští mistři

Včelaři, které můžeme beze všeho nazývat mistry, se svými včelami žijí. Starají se o ně s pečlivostí jim vlastní, léčí je, přiměřeně zakrmují a náležitě zimují. Pečují o ně, aniž by včely museli vyrušovat častým prohlížením. Naprosto přesně vědí, co se děje v úlu, a to ať už podle zvuků uvnitř, nebo podle chování na česně. Vědí, jak se mají chovat u včelína v zimním období, aby se včely v zimním chomáči nerozrušily, kdy pak zvýšeným šumem v úlu dávají najevo svou nespokojenost. Poznají, kdy chybí včelám ideální zimní klid, podle zvuku při otep-
lení zjistí, když se chomáč rozvolní, nebo naopak zda panuje ve včelstvu spokojenost semknutých včel. Ti, kteří nemají včelstva ve včelínu, o ně pečují tak, aby zimní větry nikdy nemohly proniknout až k samotnému zimnímu chomáči. Dbají na to, aby včelstva nebyla zbytečně vyrušována, neboť jakékoli sebemenší rozrušení v zimním klidu vede k oddělování včel od zimního chomáče a včely následně zkřehnou zimou a zemřou. Jakékoli vyrušování navíc vede včely ke zvýšené činnosti, vyšší spotřebě potravy, a potenciálně tedy k předčasnému naplnění výkalového váčku. Pokud k tomu dojde ještě předjarním oteplením, dochází ke kálení v úlu a včelstvo může uhynout.

Včelařští mistři svá včelstva pozorují v průběhu celého včelařského roku. Podle chování včel na česně dokážou rozpoznat náladu uvnitř úlu. Vědí, kdy a jak mají zasáhnout a co mají udělat, aby jejich včelstva byla zdravá a silná. Když vytočí med pro svou potřebu, nenechají včelstva hladová a zesláblá. Vědí, kdy mají zúžit česno, jak včely plodují a jaká je jejich matka. Na matce vždy záleží. Ideální matka pochází z čisté linie. Matka oplodněná při snubním letu se spáří s několika trubci, aniž by tušila, z jaké linie onen trubec pochází, zda není bastardizován dovezenou včelou nebo nepochází ze včelstev, kde včelaři čistota linaopak zda panuje ve včelstvu spokojenost semknutých včel. Ti, kteří nemají včelstva ve včelínu, o ně pečují tak, aby zimní větry nikdy nemohly proniknout až k samotnému zimnímu chomáči. Dbají na to, aby včelstva nebyla zbytečně vyrušována, neboť jakékoli sebemenší rozrušení v zimním klidu vede k oddělování včel od zimního chomáče a včely následně zkřehnou zimou a zemřou. Jakékoli vyrušování navíc vede včely ke zvýšené činnosti, vyšší spotřebě potravy, a potenciálně tedy k předčasnému naplnění výkalového váčku. Pokud k tomu dojde ještě předjarním oteplením, dochází ke kálení v úlu a včelstvo může uhynout.

Včelařští mistři svá včelstva pozorují v průběhu celého včelařského roku. Podle chování včel na česně dokážou rozpoznat náladu uvnitř úlu. Vědí, kdy a jak mají zasáhnout a co mají udělat, aby jejich včelstva byla zdravá a silná. Když vytočí med pro svou potřebu, nenechají včelstva hladová a zesláblá. Vědí, kdy mají zúžit česno, jak včely plodují a jaká je jejich matka. Na matce vždy záleží. Ideální matka pochází z čisté linie. Matka oplodněná při snubním letu se spáří s několika trubci, aniž by tušila, z jaké linie onen trubec pochází, zda není bastardizován dovezenou včelou nebo nepochází ze včelstev, kde včelaři čistota linie nic neříká. A právě tito včelařští mistři se vedle péče o své včely starají i o čistotu linie naší kraňky. Ctí tak práci našich předků, kteří vyšlechtili včelu medonosnou kraňskou k naprosté spokojenosti včelařů.

Včelařští mistři se sami aktivně zapojují do činnosti směřující k zachování populace kraňské včely ve smyslu plemenářského programu v chovu včel v ČR. Ctí úmysl našich předků zachovat čistotu populace kraňské včely na našem území. Ze své praxe a převzatých dlouholetých zkušeností našich otců jsou si vědomi, co z hlediska chování a kvality včel způsobuje nekoordinované křížení.

Přestože byla prováděcí vyhláškou k zákonu č. 240/1991 Sb. (o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat) včela medonosná kraňská zařazena do projektu ochrany vyjmenovaných genetických zdrojů, došlo a dochází k nezodpovědnému nepovolenému dovozu včely tmavé a včely plemene Buckfast. Včela tmavá je agresivní a včela buckfastka není až tak uzpůsobena našim klimatickým podmínkám, neboť' pochází z podstatně mírnějšího podnebného pásma. Naše dlouhá zima tak u nich způsobuje daleko větší výskyt onemocnění nosemou než u včely kraňské. Včela tmavá zcela určitě byla i na našem území, hlavně! v oblastech kolem hranice s Bavorskem. Ale i tam již dávno chovají kraňku z alpských oblastí.

Před dvěma roky jsem na Šumavě a v je- ; jím okolí najezdil přes tisíc kilometrů a odchytil celkem 26 včel z různých oblastí. Ani j jedna z nich nebyla původní, ani křížená! se včelou tmavou. V jednom článku jsem i se pak kdysi dočetl o výskytu včely tmavé i právě v jedné z oblastí šumavských hvozdů. Dokonce v čistotě linie DNA téměř stoprocentní. To znamená, že výskyt včely tmavé v dané oblasti zahrnuje včelí populaci, kdy i matka při snubním letu odmítne jakéhokoli „nečistého“ trubce jen proto, aby si uchovala čistotu rodu. Pokud taková včelí matka neexistuje, pak musel někdo před | odchytem včelích vzorků čerstvě dovézt včelstva z čistého zahraničního chovu tohoto druhu.

Včela medonosná kraňská má rychlý jarní rozvoj. Ve správné linii je klidná při manipulaci s dílem, má silnou energií letu se schopností využívat snůšku jak nektarovou, tak medovicovou. Má dobrý orientační smysl. Svůj původ odvozuje z Gorenska, hornaté severozápadní části Slovinska (Kraňsko), je zabydlená v jihovýchodních Alpách, ale rozchovává se i ve střední a západní Evropě, v Americe, Austráli, Bulharsku a dalších oblastech. Dokonce i Peru se na nás obrátilo o pomoc se zavedením naší kraňky v čisté linii. Všude se snaží dbát na kvalitu a nedovážejí pokusně invazivní včely, jak se to děje u nás. Je dobře, že naše organizace již dávno přijala dlouhodobou koncepci chovu matek s DNA včely medonosné kraňské.

A za to patří velké poděkování právě oněm včelařským mistrům. A zároveň i všem, kteří včelaří s láskou a předávají své zkušenosti novým včelařům.

Včelaříci

Máme jedno z nejlepších uspořádání kolektivního sdružení včelařů. Mládež je organizovaná ve včelařských kroužcích, kde působí vynikající vedoucí. Práce s mladými včelaříky je v Česku na vysoké úrovni, o čemž svědčí i skutečnost, že naše včelařská mládež na mezinárodních soutěžích sbírá jedno uznání za druhým. Je to nádherný pocit, když na naše včelaříky můžeme být hrdí. A je jedno, zda to dělá ten, nebo onen. Jde o naši budoucnost.

Správně vychovaní začínající včelaři jsou do vlastní praxe vybaveni všemi potřebnými informacemi i praktickými zkušenostmi. Zde je zaručeno, že včelařství v našich krajích zůstane na vysoké úrovni.

Naši noví přátelé

To se však nedá říci o začínajících včelařích, kteří sice mají obrovskou chuť do včelaření, ale nemají dostatečné vědomosti a získanou praxi, přestože se často snaží potřebné vědomosti nastudovat. Jsou na to sami. Potřebují do začátku kvalifikované vedení a odborné rady. A těch není nikdy dost, neboť včela nezřídka překvapí i značně zkušeného včelaře.

Než znovu nastartujeme bývalou společnost Včelpo, pracuji jako prodavač v naší prodejně v Křemencově ulici v Praze. Nelituji toho, neboť vyjma nových zkušeností mám denně možnost hovořit s mnoha kolegy včelaři. Je fantastické stále opakovaně zjišťovat, že lidé včelaří s láskou a mají vědomosti, které si nenechávají pro sebe, ale předávají je dál. Nejde jen o včelaře, ale i o včelařky, u kterých i já zapomínám zavřít ústa nad jejich vědomostmi a láskou ke včelám a respektu ke včelí produkci.

Ale mám z prodejny bohužel i mnoho smutných zkušeností, a to zejména právě se začínajícími včelaři. Kupují si literaturu, konzultují, ptají se. To je samozřejmě naprosto v pořádku. Aleje smutné, když začátečníkovi prodá „včelař“ oddělek i s doma vyrobenými úly, které nesplňují ani ta základní pravidla včelařské praxe. Jenže tito začínající včelaři jsou odkázáni jen na ty,
kdo jim takové úly prodávají. Věří jim, aniž by tušili, že jejich včelařské začátky jsou předurčeny k totálnímu krachu.

Nedávno přišel jeden začínající včelař. Chudák ani nevěděl, jaký rozměr mezistěn potřebuje, a tak s sebou přinesl nástavek. Na první pohled to byla míra 39 x 24, takže klasika. Ale ten nástavek mě hned vzápětí zaujal svým provedením. Palubky příliš široké, takže se budou brzy kroutit. Péro a drážka palubkových prken na hranách bez začištění, kdy péro tvořilo vlastně rohovou hranu. Nedalo mi to, a tak jsem vzal metr a začal přeměřovat. Pak jsem vzal nový rámek, osadil ho do onoho nástavku a zákazníkovi vysvětlil, v čem všem spatřuji chyby. Půdorys nástavku se rozcházel v jednom rohu o 8 mm. Rámky v něm musely v tomto případě „kloktat“, neboť i mezi výrobci rámků jsou podstatné rozdíly ve velikosti i v použitém materiálu a jeho opracování. Daleko nejhorší pak bylo zjištění, že mezera mezi rámky nad sebou v nástavcích byla 26 mm. To znamená, že včelstvo v zimním období tuto mezeru nepřekoná, nedostane se k zásobám, a velmi pravděpodobně tedy zahyne hlady. Asi netřeba psát, že onen začínající včelař z mých komentářů k tomuto k danému „výtvoru“ nikterak nadšený nebyl.

Jindy zase přišla začínající včelařka a chtěla vosk. Nevěděl jsem, že je to včelařka, protože do prodejny chodí kupovat vosk například i restaurátoři nebo lidé, kteří si voskují ubrousky na uchování potravin nebo ho používají do kosmetiky. Byl jsem tedy docela překvapen, že tato dáma chtěla vosk do úlu. Po mé přihlouplé otázce, na co ho vlastně potřebuje, jsme se dali do řeči a její příběh mi dodnes doslova drásá nervy. Koupila si totiž od „včelaře“ oddělek. Na třech plástech. Plastových. Chtěla koupit další a vosk potřebovala na základní nátěr na plastové rámky, aby je mohla doplnit do úlu. Prý aby mohly včely jít do síly celého nástavku a měly kam snášet. Na konci snůšky! A na třech plástech!

Tak nevím. Opravdu nevím, kam směřuje naše včelařství, když někteří kolegové dokážou na konci snůšky prodávat oddělky na třech plástech a ještě k tomu v podomácku vyrobených úlech bez jakéhokoli dodržení rozměrů. Copak si nikdo neuvědomuje, že tito začínající včelaři jsou jenom díky nim a díky základním neznalostem ve včelaření de facto hrozbou pro celé včelařské okolí? Není možné jim neznalost dávat za vinu. Je to chyba nás „služebně starších“ včelařů, že mnohdy víme, co.se děje v naší bezprostřední blízkosti, ale nic s tím neděláme.

Včelařští podnikatelé

A k tomu zde máme ještě včelařské podnikatele. Je mnohdy otázkou, zda mají včel-stva na cizím území skutečně, nebo jenom evidenčně, aby mohli prodat co nejvíce medu. A ten ani nemusí být jejich vlastní. Je totiž mnoho včelařů, kteří kupují i levný med, aby ho pak prodali se ziskem ze dvora.

Pouze jednou jsem byl přesvědčen, že Včelpo kazí reputaci včelařům, než jsem zjistil mnoho skutečností a definitivně nabyl přesvědčení, že největší hrozbou pro české včelaření a produkci medu jsou někteří samotní včelaři. Med je přírodní zázrak, který již nějakou dobu patří mezi ty nejvíce a nejčastěji falšované potraviny. Navíc i samotní producenti medových produktů veřejně v médiích prezentují své postupy zpracování zahřátím medu běžně až na 70 °C. Zaznamenal jsem i jednoho, který zahřívá dokonce až na 90 °C, aby to dobře teklo do sklenic a nekrystalizovalo. V takovýchto případech, kdy dojde ke zničení základních enzymatických složek v medu, je už jeho přínos pro zdraví naprosto nulový. Je z něj už pouze tekutá sladká hmota.

Nicméně přes všechno zde napsané věřím, že při takovém množství včelařů, jako máme my, jsou včelařští mistři spolu s nadšenými a poctivými včelaři v charakterové převaze. A to je to, co musí vést k trpělivosti a návratu samotného včelaření k odkazu našich předků. K poctivosti bez experimentů a s úctou k našim odběratelům.

z časopisu včelařství Jan Šmíd