Mikroklima v úlu – jeho význam a možnosti řízení

Mikroklima uvnitř úlu je pro zdraví a prosperitu včelstva klíčové. Dlouhodobě pozoruji, že nevhodné podmínky, zejména zvýšená vlhkost, se nevýhýbají žádnému včelstvu chovanému v úlech. Výjimkou byla v minulosti pouze volně žijící včelstva, která si vytvářela optimální prostředí samostatně – a právě díky tomu dokázala přežívat i bez zásahu člověka.

Na základě pozorování včel žijících mimo úly chci zdůraznit, že současné zdravotní potíže včelstev pramení z mnoha příčin – od vlivu chemie v okolní krajině, přes úbytek biodiverzity, až po nevhodné mikroklima v samotném úlu. Zásadním problémem je, když do plodiště vkládáme například cukerný roztok: teplota v úlu se běžně pohybuje okolo 30 °C a vlhkost díky tomu rychle stoupá. U stropních krmítek je výhodou, že proces kondenzace probíhá převážně mimo úlový prostor.

Příroda si umí vytvořit dokonalé podmínky, zatímco člověk je včelám občas spíše komplikuje. Proto používám dřevěné úly a snažím se hledat cesty, jak alespoň částečně kompenzovat možné potíže, které tím včelám způsobujeme. Včely za miliony let evoluce nebyly nuceny vyvinout mechanismus, který by reguloval zvýšenou vlhkost. Na regulaci teploty dokonale připravené jsou, ale vysokou vlhkost v úlu samy nezvládají.

Nadměrná vlhkost je problémem, se kterým se potýká každý včelař. Nejčastěji se projevuje v zimním období, kdy nedostatečná cirkulace vzduchu může vést až k výskytu plísní na krajních rámcích. Podobně jako v lidském obydlí je i v úlu třeba dodržovat určité zásady, jenže v úlu není možné snadno větrat jako otevřenými okny. Očka mohou pomoci s výměnou vzduchu, ale zároveň mohou vést ke ztrátě tepla a vzniká i nechtěný průvan.

Praktické řešení: regulace vlhkosti v úlu

Po vyzkoušení různých možností jsme zavedli novinku: jako stropní desku používáme polykarbonát, který je sice neprodyšný, ale umožňuje vizuální kontrolu v horním nástavku a zároveň dobře izoluje. Díky tomu snadno zaznamenáme výskyt kondenzátu. Pro řešení nadměrné vlhkosti využíváme upravený odpařovač kyseliny mravenčí YANNICK-O-KM-P, který zároveň funguje jako pohlcovač vlhkosti. Ten obsahuje sorpční pryskyřičnou pěnu schopnou pohlcovat vodní páry – pojme až 160 ml kondenzátu.

Odpařovač není umístěn přímo na rámcích, ale je instalován pomocí otvoru ve stropě úlu (průměr 110 mm) a díky pevnému rámečku je pevně uchycen asi 1 cm nad stropem. Součástí je i ochranná mřížka, která chrání pěnu před okusováním včelami.

Postup lze využívat jak při odpařování kyseliny mravenčí pro tlumení roztoče Varroa destructor, tak samostatně jen k absorbování vlhkosti. Do odpařovače v takovém případě nepokládáme víko a ponecháme volný průchod vzduchu přes sorpční pěnu. Ta pohlcuje přebytečnou úlovou vlhkost a přispívá k pozvolné výměně vzduchu.

Při testování tohoto řešení v pěti úlech jsme pozorovali rozdíly v míře zachyceného kondenzátu, ale všude byl efekt pozitivní – po vysušení pryskyřičné pěny mimo úl jsme ji jednoduše vrátili zpět. Otestovali jsme i silikagel s indikátorem vlhkosti, který také funguje, avšak manipulace s ním je méně praktická.

Poznatky z praxe během zimování

Při letošním zimování jsme měřili vnitřní a vnější teploty s ohledem na úroveň vlhkosti a intenzitu plodování. Průměrná teplota v úlu v lednu byla 8 °C, v únoru s počínajícím plodováním stoupala až na 26 °C a v březnu dosáhla hodnot i přes 30 °C. S rostoucí teplotou přirozeně narůstal i objem kondenzátu. Osvědčený lapač vlhkosti dokázal část vody bezpečně zachytit a snížil tak množství vysrážených ostrůvků na stropní desce.

Z časopisu včelařství Bohuslav Smetana