Chov včelích matek má mnoho podob – od nejmenších oplodňáčků určených primárně k oplodnění až po systémy, kde matku rozchováte a rovnou připravíte na plnou produkci v běžném úlu. Tento článek se zaměřuje na přehled používaných systémů, jejich logiku, výhody a limity. Smyslem není tvrdit, že existuje „jediná správná“ cesta. Naopak: vhodný systém se odvíjí od toho, kolik matek ročně potřebujete, jakou máte rámkovou míru ...
Každý začínající i zkušený včelař ví, že oddělky jsou důležitým základem obnovy a rozvoje včelnic. Oddělky se však bez správného a pravidelného krmení a péče neobejdou. Níže uvádíme shrnutí zkušeností včelařů, kteří se dělí o poznatky z praxe, jak co nejúspěšněji oddělky vychovat a přivést k bezpečnému přezimování.
V současné době se stále více včelařů potýká s opakujícími se ztrátami včelstev, a proto efektivní množení nebo obnova včelstev formou oddělků nabývá na významu. Množení pomocí oddělků má výhodu kontrolovaného rozmnožování se zachováním žádaných genetických vlastností a je důležitou součástí moderní zootechniky.
Otázka, zda chovat silná včelstva, je mezi včelaři již desítky let zodpovězena. Silná včelstva mají nesporné výhody: jsou schopna lépe zvládat teplotní výkyvy během jarního rozvoje, mají vyšší odolnost proti nemocem (například nosemóze) a pružně reagují na nárazové snůšky. Významnou předností je také schopnost rychle obnovovat populaci létavek po nepředvídaných ztrátách způsobených civilizačními vlivy (jako jsou dálnice či postřiky) nebo zvýšeným tlakem predátorů (vlha pestrá, případně sršeň asijská). Z vlastní zkušenosti víme, že včelstvo disponující dostatečnou zásobou „rezervních létavek“ je schopno tyto ztráty efektivně zvládat.
Již dlouho víme, že náš život, stejně jako život včel a ostatních živočichů, je úzce propojen s množstvím mikroorganismů. Lidské tělo například hostí přibližně dva až tři kilogramy těchto prospěšných mikrobů ve vlastním zažívacím traktu. U včel je tento vztah obdobný.
