Nekategorizovano

Včela medonosná (Apis mellifera)

Vědecká klasifikace, kmen: členovci, třída: hmyz, řád: blanokřídlí, podřád: štíhlopasí, čeleď: včelovití, rod: včela, binomické jméno Apis mellifera

Včela medonosná - Apis mellifera žila původně jen v Evropě, Asii a v Africe. Až v 17. století byla dovezena do Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu. Včela medonosná si hnízda staví na chráněných místech, jednotlivé plástve jsou umístěny vedle sebe.

Včela medonosná má nejvyšší hospodářské využití. Včela květná ( Apis florea F.) žije pouze ve volné přírodě v Asii. Včela zlatá (Apis dorsata F.) žije v horských oblastech Indie.

Včelí tělo se skládá ze třech hlavních částí: hlava, hruď a zadeček, které jsou od sebe oddělené zúžením, jenž umožňuje pohyblivost. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra. Včela má dvě složené oči po stranách hlavy a tři jednoduché oči na vrcholu temena. Ve srovnání s lidským okem je u včel horší rozlišování barev. Například špatně rozeznává červenou barvu. Na rozdíl od člověka však vidí ultrafialové barvy čehož náležitě využívá při hledání květin. K vidění používá pouze složené oči jednoduché oči používá pouze na světelné dráždění. Tvar včelí hlavy je u matky srdcovitý, u dělnice trojúhelníkový a u trubce kruhovitý.

Včelí tykadla jsou dvě článkovitá ústrojí ve středu přední strany hlavy. Na včelích tykadlech se nalézají čichová a hmatová ústrojí. Tykadla dělnic jsou složeny z 12 článků, u trubců z 13.

Včelí hruď má v larválním vývojovém stádiu 3 hrudní články, v dospělosti má včela hruď složenou ze 4 článků. Při přestavbě orgánů ve stádiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a využil se na stavbu její zadní části.

Včela má 3 páry nohou, které slouží nejen k pohybu ale i k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu, čištění tykadel. Nohy včel nesou též chemické a mechanické receptory. Na třetím páru noh včel najdeme košíčky, do kterých včela sbírá pyl.

Včela má po bocích hrudi dva páry blanitých křídel. Křídla jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků. Pohyb včelích křídel za letu je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Pohyb křídel je nahoru a dolů zajišťují hrudní svaly a je ve tvaru osmičky. Včela dokáže letět nejen dopředu, ale i třeba stát za letu na místě

Zadeček včel obsahuje zažívací orgány, medový váček, jedovou žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Žihadlo na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na konci má žihadla je háček, aby po bodnutí nešel vytáhnout z rány. Včela po vytržení žihadla i s jedovým váčkem později umírá. Vytržené žihadlo ještě chvíli vypouští jed do rány. Pokud žihadlo z rány vytahujete za jedový váček, je tu riziko že si zbytek jedu vymáčknete z váčku do rány.

Včelí vývojové fáze: vajíčko, larva, předkukla, kukla, dospělý jedinec.

Vajíčko pokládá včelí matka do dělničí, trubčí nebo do mateří buňky. Do včelí a mateří buňky klade včela vajíčka oplozená, do trubčích vajíčka neoplozená. Vajíčka jsou bílé tyčinkovité, lehce zakřivené, dlouhé 1,3 - 1,8 mm o váze kolem 0,130 mg.

Včelí larva se ještě vůbec nepodobná včele, protože nejprve musí projít celou dokonalou proměnou. Tělo včelí larvy tvoří hlava a 13 článků. Larva má bílou lesklou barvu. V prvních hodinách jsou dlouhé přibližně 1,5 - 2,0 mm. Larvy jsou v buňkách stočené bříškem dovnitř a časem se napřimují až vyplní téměř celý objem buňky.

Předkukla má v mateřské buňce, vytvořený zámotek jen na bocích a ve vrchní části buňky. Jednotlivé vnější části těla předkukly už začínají narůstat do tvarů podobných dospělé včele.

Stádium kukly trvá u matky 5 dní a u dělnic a trubců 8 dní. Během zakuklení nastává přeměna vnitřních orgánu.

Dospělá včela, matka nebo trubec vylézá z buňky po vykousání jejího víčka.

Včely žijí ve společenství nazývaném včelstvo. Každé včelstvo obsahuje jednu matku, mnoho dělnic, a určité množství trubců. Množství trubců, závisí na síle včelstva, dostupnosti pylu a roční době. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí.

Matka má úlohu klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva
Trubci oplodňují matky a v případě potřeby pomáhají zahřívat včelí plod.
Dělnice vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy což je nektar, medovice, pyl, voda, zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností.

Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány. Matka se od dělnic se liší i svými většími rozměry. Matky měří 20-25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175-240 mg. Oplozená matka váží 225-290 mg. Včelí matka se také nijak nepodílí na pracích v úlu. Žihadlo matky je uzpůsobené nejen k obraně ale její žihadlo funguje zejména jako kladélko ke kladení vajíček. Dělnice se o matku neustále starají a celý život jí krmí tzv. mateří kašičkou což je výměšek hltanových žláz mladých včel.

Vývoj včelí matky je zpočátku podobný jako vývoj dělnice, jen larvička matky dostává mateří kašičku ve větším množství než dělnice.Matka se líhne 16. dne od položení vajíčka do mateřské misky. Okamžitě po vylíhnutí jí přijdou dělnice nakrmit. Pokud v úlu nalezne po vylíhnutí další matku, nastane mezi nimi souboj, při kterém ta slabší zpravidla zahyne.

Rojení je přirozený způsob rozmnožování včelstev. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části. Stará matka vyletí s prvním rojem a zabydlí se ve vyhlédnuté dutině. Silné včelstvo se může vyrojit i vícekrát v jedné sezóně.

Matka produkuje feromon, který dělnice z matky olizují a předávají si ho dál jedna druhé. Pokud nebude matka ve včelstvu tak zjistí, že je osiřelé a začne zakládat nouzové matečníky.

Včelí dělnice jsou to samičky, které mají nevyvinuté pohlavní orgány. Dělnice vyrůstají do velikosti 12-14 mm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 100 mg. Líhnou se z oplodněných vajíček a v hlavní snůšce se jich v úlu nachází dělnic 30 000 - 50 000, v době zimního klidu 10 000 - 20 000.

Dělnice se líhnou 21. den. Po vylíhnutí se z nich stávají na 3 dny včely čističky, jejichž úkolem je vyčistit buňky a připravit je matce k zakladení. 4 až 6. dne, se stávají krmičkami a jejich úkolem je starat se o larvy. 6. až 12. dne mají za úkol krmit matku mateří kašičkou. 12 až 21.. dne se z dělnic stávají stavitelky, které staví plástve. V následujícím stádiu vývoje se ze stavitelek 18. dne stávají strážkyně česna a nakonec od 21. dne, se z dělnic stávají létavky. Létavky nosí do úlu potravu a vody. Délka života včely závisí na výživě a množství práce. V době snůšky se dělnice dožívají 30-40 dnů. V době zimního klidu to může být i 6-8 měsíců.

1 den příprava pro matku k zakladení
4.den krmička zásobování larev potravou
6.den kojička krmení matky mateří kašičkou
12.den stavitelka stavění včelího díla
18.den strážkyně česna střežení vchodu do úlu
21.den létavka dopravování potravy do úlu

Pokud včelstvo přijde o matku a nedokáže si odchovat jinou, dojde k vzájemnému krmení dělnic mateří kašičkou, která způsobí aktivaci jejich vaječníků. Taková včela ale není schopna se spářit s trubcem, proto klade vajíčka neoplodněná, z nichž se líhnou trubci.

Trubec je včelí sameček. Měří 15-17 mm a váží okolo 220 mg a nemá žihadlo. Trubci se líhnou z neoplozených vajíček. Trubci žijí zpravidla jen v letním období. Může jich být několik set až pár tisíc. Na konci léta jsou trubci vyhnáni z úlu.

Nemoci včel:

Nemoci plodu: viróza, včelí mor, hniloba, zvápenatění, varroáza

Nemoci dospělých včel: viróza, nosemóza, akarapidóza, varroáza, umidóza, otrava

Včely lidé chovají k získávání včelích produktů jako je med, vosk, propolis, mateří kašička, jed, pyl a opylovací činnost.

Kvalita medu - který med je nejlepší ?

Pokud se podíváme na hodnocení medu podle zkušeností včelařů a spotřebitelů, zjistíme zajímavou skutečnost. Pokud se totiž zeptáte většiny laiků, kteří kupují med v obchodech jistě Vám většinou odpoví, že nejlepší med je tmavý, lesní med. Ten se mezi včelaři označuje jako med medovicový. Ještě zajímavější je, že obliba tmavého medovicového medu je pouze středoevropskou módou. Pokud se podíváme do jiných částí světa, většinou se vám dostane odpovědi, že nejlepší je světlý, květový, nektarový med.

A co si o tom myslíme my ? Nejlepší med je prostě ten, který vám nejvíce chutná. Pro každého se hodí jiný typ medu. Jediné co Vám můžeme doporučit je, aby jste med nakupovali přímo od včelařů. Jenom tak získáte maximální kvalitu, a v konečném součtu také mnohem levněji. Pokud se totiž pro med vydáte do obchodu, zjistíte, že máte na výběr pouze dva typy medu: květový a medovicový. Takto nálepkovat med je však velkou chybou, protože med se dá rozdělit do mnoha kategorií podle způsobu výroby, roční doby, umístění úlů a mnoha a podle mnoha dalších kritérií. Naopak koupě medu přímo od včelaře je nejen nevšední zážitek, kdy Vám každý seriozní včelař rád ukáže celý postup výroby medu, ale také Vám dá přesné informace o kupovaném produktu. Dozvíte se důležitá data, jako dobu, kdy byl med vytočen. Jaké typy rostlin se nachází v okolí jeho úlů, a tudíž po jakých rostlinách by měl med chutnat. V neposlední řadě jistě budete moci všechny medy ochutnat, a rozhodnout se, který je pro vás ten nejlepší. A právě v tom to vězí, každý má rád jinou chuť a vůni, a to se o medu z obchodu nedozvíte dřív, než si ho přinesete domů a ochutnáte. Trochu podrobněji o typech a vlastnostech jednotlivých druhů medu se můžete dozvědět na našem webu.

Krystalizace medu – znamená nižší kvalitu ?

Ještě bychom rádi osvětlili známý mýt, že krystalizovaný med není tak kvalitní a dobrý. Tím že med krystalizuje nepřichází o žádné prospěšné látky, ani se nemění jeho chuť a vůně. Krystalizace je přirozený vlastnost všech medů. Pokud by jste chtěli med dostat do původního tekutého stavu, můžete toho docílit tak, že ho lehce zahříváte ve vodní lázni. Teplota však nesmí překročit 50 °C, aby nebyly zničeny jeho blahodárné látky.

Historie medu

O tom, že má med léčebné účinky věděli již naši předkové, kteří mu nemálo kdy přisuzovali až zázračné vlastnosti. Odjakživa je opětován nejen pro svoji skvělou chuť, ale také pro své léčebné, povzbuzující a omlazující účinky. Již v době kamenné naši prapředci vyhledávali divoké včely, aby získali trochu vzácné, nažloutlé, lepkavé hmoty.

Ve starém Egyptě věřili, že včely jsou slzami boha slunce RA. Vychutnat si lahodnou chuť medu mohli pouze vysoce postavené osoby. Byl totiž velice vzácný, drahý a ceněný. V papyrové knize egyptské medicíny, která pochází z období před 3500 lety je uvedeno nemálo receptů na léky, které obsahují med. Med nesměl chybět na pohřbech bohatých a vlivných lidí. I samotná královna Kleopatra si dopřávala medové masky, aby omladila svoji pleť.

O medu se můžeme dočíst i v dalších lékařských spisech z různých koutů světa, a různých obdobích. Ve starodávné indické Knize Života je popsáno, že při dietě a požívání elixíru zdraví z medu a mléka se lze dožít až 500ti let. Staří Indové připisovali tak jako v jiných částech světa medu léčebné a posilňující vlastnosti. Med a včelí vosk je součástí také starodávných lékařských postupů ze staré Číny.

Podíváme-li se na evropský kontinent, tak první zmínky o medu můžeme najít ve starém Řecku a Římě. I nejvyšší řecký bůh Zeus byl v mládí živen medovou nymfou Melissou. Hippokrates, Homér nebo Euripides také doporučovali med pro svoje léčivé účinky. Pythagoras a jeho stoupenci se živili jako vegetariáni a důležitou součástí jejich jídelníčku byl med. Jedna z legend dokonce říká, že na Hippokratově hrobě se usadil roj včel, které produkovali zvláštní med, který léčil dětská onemocnění. Mezi římské učence a umělce, kteří se zastávali skvělých vlastností medu byly například Vergilius, Ovidius, Plinius starší nebo Marcus Terrentinus Varro. Med se v Římě používal také pro svoje konzervační účinky.

I v české historii se med objevuje již od výstupu praotce Čecha na horu Říp. Vždyť také pravil: „Toť jest ta země krásná, mlékem a medem oplývající“ . Od 11. století vyváželi české země med, vosk a medovinu do okolních zemí. V Praze se dokonce pořádali speciální medové trhy.

Med má do dnešních dob nezastupitelnou roli v domácí kuchyni a léčitelství téměř po celém světě. Med je považován za kvalitní surovinu, která má blahodárný vliv na mnoho chorob. Medová kultura je známá téměř ve všech státech světa, ve všech kulturách. Včelaření se stalo oblíbeným koníčkem, a má jistě perspektivu do daleké budoucnosti.

Výroba medu

Pokud máte med přímo od některého ze včelařů, můžete si být jisti, že je med vyráběn přírodní cestou. Při jeho výrobě nejsou použity žádné chemické látky. Všechny pomůcky používané pro výrobu medu splňují hygienické normy, které jsou v potravinářském průmyslu velice přísné.

Med je pro včely hlavní potravou a to především v zimním období. Výroba medu začíná v úlech u včelích dělnic. Ty celý den létají v blízkém i dalekém okolí svého úlu, a nosí do něho pyl. Ve vnitř úlu si pyl převezmou úlové včelky, které ho postupným prosliňováním a odpařováním vody přemění na med. Ten ukládají do pláství, které zavíčkovávají voskovými víčky a nechávají zrát. V tuto chvíli včelaři kontrolují, zda mají včelky vše co potřebují. V případě potřeby můžeme včelám pomoci tím, že přidáme další nástavky s plástvemi, aby bylo kam med ukládat. Na konci snůžky, což je období kdy dokvétají různé rostliny nebo skladby rostlin se začíná med dále zpracovávat.

Plásty medu se vyjmou z úlů, postupně se odvíčkovávají pomocí nerezových vidliček a poskládají do medometů. Pomocí odstředivé síly se med vytlačí na steny a dno medometu, odkud vytéká. Med se ukládá do skladovacích nádob, a uskladňuje se v chladu a temnu. I pro vosková víčka máme další využití. Jejich roztavením získáme kvalitní včelí vosk, který se dále používá, nejvíce ho pak můžeme znát ze svíček.

Typy medů

Med můžeme rozdělit do dvou základních skupin, podle jeho původu na květový (nektarový) med a na medovicový (lesní) med.

Květový med pochází ze sladkého nektaru květů rostlin. Jeho barva je světlá, v různých odstínech žluté a hnědé barvy. Obsahuje různá pylová zrnka, který med obohacují o nepostradatelné léčivé a povzbuzující látky. Tento med je ceněn v lidovém léčitelství pro obsah rostlinných hormonů, aromatických látek, éterických olejů a dalších blahodárných látek. Obsahuje větší množství jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy, které zapříčiňují jeho snadnou krystalizaci. Díky tomu je snadno stravitelný.

Medovicový med nazývaný jako lesní med pochází z lesních rostlin. Jeho barva je mnohem tmavší v různých odstínech hnědé barvy. Toto zbarvení je zapříčiněno rostlinnými barvivy, obsaženými v míze dřevin. Tento med obsahuje fruktózu, dextriny, flavonoidy. Lidskému tělu prospívají hlavně díky velkému obsahu minerálních látek (draslíku, fosforu, hořčíku), stopových prvků a baktericidně působících látek.

Mimo toho existuje celá řada různě smíšených medů, které obsahují oba tyto druhy medu. Jsou velmi oblíbené, protože mají výhody obou druhů, a navíc se dá dobře řídit jejich chuť, vůně i barva podle podílu květového a medovicového medu.

Toto označení můžete najít na všech medech, ať již kupovaných v obchodě nebo přímo od včelařů. Pokud se však o med zajímáte více, toto dělení vám v žádném případě nemůže stačit. Každý med má totiž svoji typickou vůni, chuť, barvu a konzistenci, a to podle místa jeho původu. Med můžeme dále rozdělovat podle typu jeho zpracování.

Vytočený med se získává odběrem ze včelích pláství pomocí odstřeďování odvíčkovaných plástů v zařízení zvaném medomet. Tato metoda se využívá pro výrobu většiny medu.

Pastový med získáme krystalizací medu, který se poté drtí mezi dvěma, většinou mramorovými, koly. Med se dále upravuje do pastelové konzistence. Dodejme, že to se děje bez jakýchkoliv chemických přísad.

Plástečkový med je med, který se prodává v uzavřených plástech nebo částí plástev tak, jak jej včely uložili a zavíčkovali.

Vykapaný med získáme vykapáním odvíčkovaných pláství.

Lisovaný med se získá, pokud odběr provedeme lisováním pláství za použití mírného tepla. Teplota musí být stále nižší než 45 °C, aby nedošlo ke znehodnocování medu.

Dodejme ještě, že většina medu se získává pomocí vytáčení. Pokud je med zpracován jinou z výše uvedených metod, musí to být uvedeno na etiketě obalu.

Medy můžeme dále dělit podle konkrétních rostlin které obsahují. Většina medů je však jedinečnou kombinací mnoha rostlin, podle místa původu. Mezi nejznámější patří například medy z rostlin:

Akát – Akátový med je bezbarvý až lehce nažloutlý. Má výraznou chuť a vůni po akátových květech. Akátový med zůstává, jako jeden z mála, dlouho tekutý a nemá tendenci rychle krystalizovat.

Lípa – Lipový med patří v našich zeměpisných šířkách mezi nejkvalitnější a nejoblíbenější med. Bývá zlatožlutý až čirý. Má jedinečnou chuť a vůni po lipových květech. Po zkrystalizování má hrubou konzistenci.

Luční květy – Velmi častý typ medu, který obsahuje směsici více lučních rostlin. Nejčastěji z něho můžeme vycítit maliny nebo ostružiny. Často obsahuje i část medovicového medu, díky čemuž mývá tmavší barvu.

Ovocné stromy – Med z ovocných stromů je lehce nažloutlý. Velice oblíbený pro svoji barvu a chuť. Má tendenci rychle krystalizovat.

Řepka olejka – Med z řepky olejky a dalších brukvovitých rostlin, jako hořčice, je krásně žlutý. Rychle a ochotně krystalizuje, a to v celém svém objemu. Obsahuje brasiny, látky s protirakovinnými účinky. Tento med se hodí pro pastování.

Vřes – Vřesový med se považuje za jeden z nejlepších medů. Má červenohnědou barvu, výraznou chuť i vůni. Má gelově viskózní konzistenci, často obsahuje bublinky vzduchu. Po zamíchání na krátkou chvíli téměř zkapalní, poté postupně opět zgelovatí.

Pohanka – Pohankový med je nahnědlé barvy. Nemá příjemnou vůni, i přesto je však vyhledávaný. Zejména v Polsku, Ukrajině a Rusku je ceněn pro svoje léčivé účinky. Často se používá při pečení pečiva, které pak zůstává dlouho vláčné.

Med je opravdovou pochoutkou, a zařadit každý do příslušné kategorie je velmi složité. Pokud nakupujete medy od různých včelařů, jistě víte, že každý med chutná jinak. Proto si o oblibě vašeho medu musíte rozhodnout sami. Medy se hodnotí podle několika kritérií, mezi které patří chuť, vůně, barva a konzistence.

Vlastnosti medu

Chuť – u chuti se hodnotí především sladkost, typická pro různé druhy medu. Značně odlišnou chuť mají medy medovicové, které jsou u nás velmi oblíbené právě kvůli chuti.

Vůně – Bývá více či méně výrazná, typicky medová, s buketem květin a rostlin, které se nacházejí v okolí úlů. Aroma se může ztratit při dlouhém, nebo špatném skladování, nebo zahřívání na vyšší teplotu.

Barva – Medy mají rozličnou škálu odstínů od téměř vodové (akátové medy) až po tmavě hnědé (medovicové medy). Většina medů má barvu v odstínu žluté, krystalizované medy pak bývají mnohem světlejší.

Konzistence (textura) – Tekutější bývají medy medovicové, které bývají viskóznější, nebo například akátové, které jsou řídké. Různá bývá konzistence u zkrystalizovaných medů. Některé jsou hrubé (lipový med), jiné mohou být jemně krystalizované a rozplývající se (řepkový a jetelový med).

Med můžeme rozdělit do dvou základních skupin, podle jeho původu na květový (nektarový) med a na medovicový (lesní) med.

Plástečkový med je med, který se prodává v uzavřených plástech nebo částí plástev tak, jak jej včely uložili a zavíčkovali.

Vykapaný med získáme vykapáním odvíčkovaných pláství.

Lisovaný med se získá, pokud odběr provedeme lisováním pláství za použití mírného tepla. Teplota musí být stále nižší než 45 °C, aby nedošlo ke znehodnocování medu.

Dodejme ještě, že většina medu se získává pomocí vytáčení. Pokud je med zpracován jinou z výše uvedených metod, musí to být uvedeno na etiketě obalu.