Nástavkové úly a včelaření -FAQ

Nástavkové úly

Není jedno jaký použijete úl a nejen z hlediska výtěžnosti medu, pokud použijete (zadovák, ležan či nástavkový úl), rozdíl je především v pracnosti obsluhy. Nástavkový úl je nejjednodušší a pro výrobu lacinější. Doporučujeme tedy používat uteplené, palubkové, nástavkové úly 39 x 24. Které najdete v našem eshopu....

 

Typy nástavkových úlů

Existuje mnoho typů nástavkových úlů, u nás je zatím nejpoužívanější r.m. 39 x 24. Nástavkové úly 39 x24 zatím v ČR vítězí, ale nástavkový úl Langstroth, který je v Evropě  i ve světě nejpoužívanější, mu pomalu již šlape na paty. V ČR je zatím nejpoužívanější rámková míra 39 x 24, proto jsou nástavkové, uteplené, palubkové úly z našeho eshopu, jasnou volbou.

 

Medníkový prostor z nízkých nástavků

Nízké nástavky, které měl původně jen úl typu Dadantův, se v dnešní době používají skoro u všech úlových systémů. Hlavní výhody jsou nízká hmotnost nástavků s medem, dobře zavíčkovaný med, možnost získávání druhových medů, možnost nástavkového včelaření pro ženy a lidi v pokročilejším věku. Větší počet rámků  sice vyžaduje radiální medomet, ale máte zas možnost nedrátkování rámků. Doporučujeme však používání klasických nástavků 39 x 24. Případně polonástavky.

 

Co určuje cenu úlu

Cenu úlu určuje především jednoduchost konstrukce a ceny materiálu. Důležitý je i způsob výroby, protože existuje mnoho rámkových měr, což stěžuje možnost velkosériové výroby.

 

Kolik dát rámků do nástavku

Plodištní nástavek by měl mít teoreticky minimálně 9 plástů, jelikož maximálně zjišťované plodové hnízdo má průměr 30 cm. Průměr 30 cm vyžaduje vyžaduje 7 plástů pro plod + 2 krycí, tedy minimálně 9 plástů. Nástavky 39 x 24 jenž prodáváme v eshopu jsou na 11 rámků.

 

Včelí mezera

Včelí mezera je odstup rámků od vnějších stěn úlu a mezi sebou, kterou včely nezastavují, činí 8+-2 mm. Její objevení se přisuzuje Lorenzo Langstrothovi. Tato mezera musí být dodržena při konstrukci nástavků, rámků a úlů.

 

Stavební uzávěra

Stavební uzávěra je dřevěná mřížka z latěk umístěná pod rámky na vysokém dně. Uzávěra zamezuje příčnému stavění divočiny na spodních loučkách rámků. Bez odstranění se tak stává rámek, resp. nástavek, s touto divočinou nepohyblivý. Někteří včelaři ji nepoužívají a získávají zde vosk, který musí být po sezóně mechanicky odstraněn.

 

Mateří mřížka

Při špatném počasí během snůšky se včelstvo stahuje nahoru do úlu, kde je tepleji. Kde zaploduje plástové jádro rozšiřovacího nástavku pro med. Včelař má pak dojem, že včelstvo je zralé pro přidání nástavku, ale ve spodních nástavcích není většinou žádný plod. Je-li v úlu mřížka matka nemůže do vrchních nástavků přejít.

 

Vliv tepelné izolace stěny nástavku

Tepelné izolace nástavku zabraňuje proniknutí tepla nebo zimy ven i dovnitř. Dochází tak k zpomalení vyrovnávání teplotního rozdílu. Ukázalo se však, že čím je však delší a mrazivější zima o to vitálnější je pak včelstvo.

 

Historie nástavkových úlů v Evropě

První pohyblivé vrstvy úlů se objevili již v 17. století a skládali se ze 4 až 7 nástavků. První byly Francouzi Palteau a Carne du Blagny. Nástavek Palteaua, který byl příkladem velkého počtu dalších vynálezců úlů, měl půdorys asi 30 x 30 cm a byl 8 cm vysoký. Nástavek německého faráře Christa, Jánschy a našeho Jániše měl podobný půdorys. Christovy nástavky byly 11 cm vysoké a Jánišovy 15 cm. Všechny měly pevnou, nerozběrnou stavbu a  pří oddělování nástavků se proříznly drátem nebo strunou. Nástavky s rozběrným dílem s rámky se k nám dostaly až mnohem později (Langstroth 1853) s úly tzv. Amerikány.

 

Maximum populace a plodování

Maximum plodování je maximální množství plodu  a zpravidla se dosahuje v týdnu kolem 21. 6. tedy letního slunovratu. Letní populační maximum včelstva, se potom dosahuje asi za 2 až 3 týdny. Optimální sběrací motivace včelstva je pak v období 4 týdnů před dosažením maxima populace. Maximum populace pak připravuje zimní generaci včel a má vliv na zazimovanou sílu včelstva.

 

Krmení v nástavkových úlech

Včelstva je potřeba nakrmit ihned po vytočení medu a to v množství 23 +- kg. Začátek krmení max. do 3 dnů. a zakrmí se dávkami 3 až 12 kg najednou. Použijeme-li uschovaných pylových plástů z jarních přebytků. Nedojde ke stresu a využijeme ještě letních včel. Zimní včely se budou moci zdárně vyvíjet bez omezení jako u člověkem neovlivněného včelstva.

 

Zimní spotřeba u silného včelstva

Celkovou zimní spotřebu za období od nakrmení do nové snůšky koncem dubna nebo až v květnu, je nutno rozdělit na dva úseky. Včelstvo v bezplodém stavu, t. j. asi říjen až ledem a ten zbytek, kdy včelstvo ještě nebo už ploduje. Část dodaných zásob, kolem 4 kg, může včelstvo proplodovat ještě v červenci až říjnu. Spotřeba neplodujícího včelstva je malá, max. 7 kg u silného včelstva. Do konce zimy (21. 3.) konkrétně 8 - 12 kg, po teplém únoru více. Spotřeba v časném jaru je odvislá od počasí a stanoviště a může být vyšší než předešlá zimní spotřeba (Liebig 93). 23 kg zásob nutno tedy pokládat u kraňky za průměrné nakrmení vyhovující praxi.

 

Zmlazování včelstva

Rojení je přirozený zmlazovací a ozdravovací způsob, spojený s výměnou matky a voskového díla. Včelaři rojení omezují, protože snižuje výtěžek medu. Je možné ale udělat oddělek a zpětně spojit v červenci až září, případně až na jaře. Kvantita mateří látky (feromonu) vylučované matkou určuje stáří včelstva a produkce feromonu stimuluje aktivitu včelstva.  Ve včelstvu by neměly být matky starší 2 let.

 

Využití jarní a letní snůšky

Po dosažení maxima populace ztrácí včelstvo svůj optimální sběrací pud. U silných, přezimovaných včelstev tedy 2,5  až 3 kg dochází k vývojovému maximu před letní snůškou. Proto na konci jarní snůšky tvoříme oddělky plodu a včel, jde zároveň i o protirojové opatření. Dojde pak k doplnění plodu a vývojové maximum se posune o 3 až 4 týdny, čímž se sběrací motivace udrží do letní snůšky.

 

Odlišnosti zimních včel od letních

Letní včely žijí většinou 3 až 5 týdnů, proto by bez neustálé produkce plodu včelstvo rychle vymřelo. Zimní včely žijí však 6 měsíců i déle. Předpoklady pro silné zimní včelstvo vznikají mezi červencem a srpnem, kdy nastává plodování k výměně krátkověkých včel. Tuto proměnu ovlivňují mimo počasí zejména i genetické vlivy a žádné podněcování ji nemůže změnit. Síla včelstva se tvoří v dubnu až červnu, v srpnu a září je již pozdě a zbývá jen spojování.

 

Silná nástavková včelstva k přezimování

Včelstvo se rozvíjí podle geneticky dané populační křivky a maximum plodu má, v naší oblasti, kolem letního slunovratu, t. j. 21. 6. V tom je také klíč k silným zimním včelstvům neboť přibližně polovina této síly jde do zimy. Včelstvo, které nevytvoří velké maximum nutno posílit oddělkem se současnou výměnou matky.

 

Zvýšení počtu zimních včel

Pro zvýšení počtu je nutné použít takzvané mezioddělky, vytvořené v měsíci květnu až červnu k prevenci rojení a prodloužení sběrací motivace u silných včelstev., vytvoří k přezimování zhruba 6 až 10 tisíc zimních, dlouhověkých včel s mladou matkou. Provedeme-li spojení oddělku při krmení, zvětšíme tím počet zimních včel produkčního včelstva a zároveň včelstvo zmladíme matkou nulového stáří. Tento způsob šetří část zásob, které jsou potřeba pro přezimování oddělku.

 

Velikost plodového hnízda

Maximální velikost plodového hnízda, tedy množství zakladených buněk, záleží na výkonnosti kladení matky v měsících květnu až červenci. Maximálne dosáhnou kraňské matky, za dobrých podmínek, výkonů až 3.000 vajíček za den. To je za 21 dní 63.000 buněk, které jsou potřeba než se prvé zakladené buňky opět uvolní. Dle výpočtů je to u míry 39 x 24 cm - 11,4 plástů, 42 x 27,5 cm - 9,2 plástů, 42 x 17 cm - 15,4 plástů. Zbytek plochy v plodišti činí pak velké nebo malé zásoby, které včelař nevytáčí. Obvykle však matky kladou max. 2.000 vajíček za den.

 

Populační křivka vývoje včelstva

Populační křivka má 4 úseky. 2 rozvojové, prvý do rozkvětu třešně a druhý do letního slunovratu, kdy včelstvo dosahuje maximum plodování a 2 sestupné, rozdělené datem cca15. srpna, kdy včelstvo nejprve pozvolna a potom strmě přestává plodovat. V prvé, stresově náchylné, rozvojové fázi a druhé sestupné fázi včelstva vyžadují klid. Maximum včelařovy manipulace je zejména ve druhé, strmé rozvojové fázi, kdy včelstva vyžadují prostor a příliv zásob, které má také podstatný vliv na zazimovanou sílu včelstva. V prvé sestupné fázi dochází postupně k výměně letních včel za dlouhověké, zimní. K tomu potřebují mít včelstva pouze zásoby a také prostor.

 

Snůškové zóny

Evropský včelař se musí vyrovnat převážně s dvěma snůškovými zónami, t. j. časně jarní snůškovou zónou do 600 m/moř. a letní snůškovou zónou nad 600 m/mořem. Pozdní snůšková zóna, to je především jedle a vřesoviště se obvykle nevyužívá. problém je že nejde mít stejná snůšková včelstva pro všechny snůškové oblasti. Kraňské včelstvo po dosažení populačního maxima rychle ztrácí svoji sběrací schopnost. Přemísťování včelstev do jiné zóny je vždy pro včelstvo stresové. Vývoj včelstva v letní snůškové zóně je vždy klidnější než v časně jarní. Teplotní rozdíly 2 až 3 °C zde hrají velkou roli. V časně jarní zóně jsme v některých létech překvapeni explozivním vývojem a zásah před plodovým maximem přichází někdy příliš pozdě.

 

Spotřeba pylu na včelstvo

Spotřeba pylu, resp. bílkovin, je udávána mnohdy velmi rozdílně. Při průměrném obsahu bílkoviny v pylu 20%, odpovídá to 140 mg pylu. Záleží tedy na obsahu bílkoviny a procentuálním využití pylu. Z plodových křivek kontrolních včelstev u nástavkových včelstev je průměrná roční výchova asi 200.000 včel na včelstvo na rok. Roční spotřebu pylu u včelstva je tak odhadl na 30 - 40 kg.

 

Získání pylových plástů

Dostatek nebo spíše přebytek prostoru při jarním rozvoji, umožňuje včelstvu v měsíci květnu shromažďovat velké množství pylu. V tomto měsíci nevadí, když mu jej odebereme, protože si přinese nový. Tyto tzv. pylové desky zakonzervujeme překrytím zavíčkovanými cukrovými zásobami v k tomu určených včelstvech nebo poprášením pudrovým cukrem a uložením v suchu. Jsou pak cenným materiálem do zimních zásob jednotlivých včelstev, neboť pylu není nikdy dost. V nástavkových úlech získáváme pylové plásty podložením nástavku (nejlépe nízkého) se soušemi pod včelstvo. Na tento nástavek se položí mřížka. Včelstvo musí však létat převážně spodním česnem.

 

Uspořádání včelstva před krmením

Výchova včel potřebuje mimo glycidových zásob také bílkoviny. Část jich je uložena v tukových tělíscích zimních včel. Pro větší jarní rozvoj je však potřeba pyl. Přírodní včelstvo jej mělo v zásobách v podobě překrytých věnců medem a když postupovalo vzhůru za zásobami, tak jej tam vždy nacházelo. Přebytky pylu zejména v měsíci květnu, pokud má včelstvo dostatek prostoru, ukládá vedle a pod plodové hnízdo a nikdy je nepřemísťuje. Proto před zakrmením na zimu je musíme přemístit nahoru, do budoucích zimních zásob, kde je včelstvo v předjaří nalezne. Pak ihned krmíme většími dávkami. K zimování použijeme také pylové plásty získané při vytáčení nebo získané a uložené z jarních přebytků.

 

Jarní vývoj plodu

Jakmile teploty v zimě na počátku února vystoupí na asi +6 °C, započne matka klást. Počáteční výkon kladení je nepatrný, ale přesto stoupá až k vysokému výkonu v měsíci květnu, kdy matka klade až přes 2.000 vajíček za den. Do květu jívy dochází k většímu odchodu zimních včel, takže včelstvo slábne. Vyrovnání zazimované síly včelstva nastává asi v květu třešní a síla stoupá dále až asi do konce června, kdy dosahuje maxima populace. Vlivy, které ovlivňují plodování jsou vnitřní: přezimovaná síla, zdravotní stav, genetické vlohy a zásoby pylu v úle. Vnější: teplotní maxima a nabídka snůšky.

 

Odběru plástů s medem

Po odebrání medníkových nástavků je potřeba zbavit plástve včel. Nejčastěji sklepáním a ometením včel z medných plástů, buď přes smyk do rojáčku nebo speciálním smykem přímo zpět do česen úlů. Nebo použitím včelího výkluzu, lépe dvou ve specielním mezidně s otvory pro výkluzy. Tento zásah vyžaduje 2 návštěvy na včelnici. 1. den vkládání výkluzů, 2. den odebrání nástavků. Nedostatkem je, že medové plásty mohou vychladnout a nebezpečí ucpání výkluzů trubci.
Můžete použít techniku vyfukování včel z nástavku, nějakým vyfukovačem. To je vhodné pro velké provozy a nízké medníkové nástavky. Odstraňování včel z plástů v nástavku repelenty, často používané v zámoří, kupř. benzaldehydem, bylo zcela zamítnuto. Dochází zde k nebezpečí, že nezavíčkovaný med tento pach převezme. Dnes vyžadovaná kvalita medu to nedovoluje.

 

Volba stanoviště

Úspěch ve včelařství také na volbě stanoviště. Člověk při osvojování si chovu včel překládal včelstva z přírodních stanovišť, většinou lesů, do blízkosti svého bydliště. O výnosech medu rozhoduje také zdroj snůšky a určuje jeho výrobní cenu a náš zisk. Komerční včelař, na rozdíl od toho hobby, musí včelstva umístit k nejlepším zdrojům snůšky. Včelař musí vlastní kalkulací a zkušeností rozhodnout zda kočovat nebo dojíždět k malým skupinám rozmístěných úlů ve snůškové krajině. Dolet ke snůšce by měl být max. 1 km, lépe méně. Přitom nesmíme zapomenout, že k rozvoji včelstva je zapotřebí také pyl. Předpokladem je slunná, před větry chráněná jakož i klidná poloha, přírodní nabídka vody, možnost příjezdu dopravním prostředkem. Čím mnohostrannější je v doletu nabídka nektaru a pylu po celý rok o to lépe se budou včelstva rozvíjet.

 

Hledání matky

Při moderním produkčním včelaření v nástavkových úlech vás matka příliš nezajímá. Stačí pohled na stav plodu, nahlédnutím do nástavku nebo povytažením středních plástů, od předjaří až do květu třešní. Později stačí jen pohled na česno při sběru pylu. Nedostatky se řeší přidáním přezimovaných oddělků a později již nových oddělků s mladou matkou. Ani tehdy není nutné matku hledat. Pouze po slunovratu se to děje přes noviny. Stejný postup volíme i při nutném spojování včelstev. Včelstvo ví nejlépe, kterou matku si ponechat.

 

Přeleták v jednom úlu

Přeleták k zábraně rojení nebo výměně matky můžeme provést tak že, nástavek původního včelstva dáme stranou. Na původní dno dáme prázdný nástavek. Ze včelstva přemístíme doprostřed nástavku 2 zavíčkované plodové plásty bez včel a současně přidáme vyšlechtěný, zralý matečník, který musí být po stranách chráněn staniolem nebo plastickou hadičkou. Nemáme-li, postačí matečník z mateřského včelstva, který nemusí být chráněn. Na okraje přidáme 2 plásty s potravou, také bez včel a zbytek mezistěny. Na tento nástavek přijde mezidno s česnem, pokud nástavky nemají očka. V mateřském včelstvu se odstraní matečníky a nasadí se na mezidno. Létavky přelétnou do nástavku na dně, včelstvo ztratí rojovou náladu a matka zvedne kapacitu kladení. Když mladá matka dole zaklade nejméně 4 plásty, může dojít ke zpětnému spojení. Přeletáky provádíme při letové činnosti a ne pozdě navečer.

 

Nemělo by se

Nemělo by se zbytečně zasahovat do včelstva, protože každý zásah způsobí ve včelstvu novou podněcující situaci, která se může projevit jak pozitivně, tak i negativně.

Při nástavkové metodě by se ale nemělo: Oddělovat plod od matky a zásoby od plodového hnízda (min. 6 kg). V bezsnůškovém období mít nad plodem prázdné plásty. Oddělovat od sebe části plodového hnízda - n, čímž vzniká nebezpečí zejména při záměně vyšších nástavků. Vkládat nástavky s mezistěnami mimo snůšku. Po skončení letní snůšky ponechávat panenské plásty v plodišti, jelikož jsou překážkou a matka je již nezaklade. V červenci a později odebírat včelstvu plodové plásty, protože v tu dobu jsou pro včelstvo to nejcennější.

 

Získání plástového pylu

Plástový pyl je pro člověka dobře stravitelný. Obsahuje cenné látky (esenciální aminokyseliny, vitamíny, minerály a stopové prvky), proto je pyl dobrým prostředkem k posílení obranných látek v těle a k předcházení nemocím. Pyl může regulovat činnost střev, zvýšit chuť k jídlu, podporovat růst, zvýšit prokrvení, vysokým podílem vitamínu A zlepšit zrak a přináší úlevy při onemocnění prostaty. Získávání pylu pomocí nějakých vypichovátek je velmi náročné na čas a proto vhodné jen pro malá množství. Nejlepší je získávat tento pyl v podstavených nástavcích pod mřížkou na panenských plástech. Po odebrání pylových desek se zkrátí přečnívající buňky a špachtlí se seškrábe pyl až na mezistěnu.

 

Získání propolisu

Propolis se užívá ve formě tinktur, mastí nebo prášku. Potlačuje různé bakterie. Důsledné antivirové působení je vzhledem k obsahu flavonidu Luteolin a Quercetin jakož i kyseliny kávové. Dále působí fungicidně (plísně). Používá se k ošetření různých infekčních nemocí a zápalů v rozsahu krku, jícnu, nosu, kloubů, v zažívacích a vyměšovacích orgánech jakož i při kožních onemocněních, špatně hojících se zraněních a vředech. Propolis se nesmí sbírat z částí úlu, které přišly do styku s chemickými léčivy rozpustnými v tucích, obsahující zejména fluvalináty, které s v propolisu hromadí. Propolis se seškrabuje z uvolněných nástavků a rámků. Čistý propolis se získává v tzv. propolisových mřížkách, které mohou být ze dřeva, kovu nebo plastických síťovin, velikost oka až 2 mm. Kovové nebo plastické mřížky se podchladí a vymnou přes hranu. Propolis chráníme před světlem a teplem.

 

Stres u včel

Stres je psychické přetížení, které škodí organizmu. Všechno co včelstvo nutí k nadměrné aktivitě mu způsobuje stres. Každé nadměrné jednání na újmu plodování škodí. Náhlé změny počasí jsou známé zátěžové situace. Vytáčení medu, převrstvování plodu, zavěšování mezistěn, použití léčiv a nedostatek potravy mohou rušit přirozený imunní systém. Trvající horké počasí, provázené bezsnůškovostí, stresuje včelstvo zvláště zle. Protože každý včelařův zásah více nebo méně stresuje včelstvo, pomáhá malá dávka potravy k rychlé normalizaci.

 

Rozdělení včelího roku

Populační křivka u kraňského včelstva má 2 rozvojové a 2 sestupné fáze. Maximum populace je u nás kolem letního slunovratu. Do květu třešní je prvá rozvojová a asi po 15. srpnu druhá sestupná. V obou těchto fázích je včelstvo silně náchylné ke stresům a vyžaduje maximální klid. Včelí rok začíná výměnou letní generace včel za zimní v měsíci červenci až říjnu. Přezimování včel probíhá říjen až únor. Časně jarní vývoj probíhá do dubna. Rojový čas je květen až červen. Medobraní a nakrmení, červenec až začátek srpna. Perioda plodování v našich zeměpisných šířkách trvá od února do listopadu, výjimečně dříve nebo déle.

 

Zimní úbytek včel

Průměrný denní úhyn včel během zimy je asi 30 včel za den. To je za zimu asi 3.000 včel ze včelstva, ale může to být i více. Včely v zimním hroznu začínají s novým plodováním většinou v únoru, když denní teploty jsou asi nad +6 °C. Někdy dříve v lednu, někdy později teprve v březnu. To záleží na počasí, na síle včelstva, zásobách pylu uvnitř hroznu a na zdraví včel. Plodující včelstvo spotřebuje více zásob a ztratí také více včel. Při plusových teplotách tyto včely odlétají a nevrací se. Tak se včelstvo zmenší o 1/5 až 1/3. Včelstvo roste teprve tehdy když počet líhnoucích se včel je vyšší než úbytek. K vyrovnání zazimované síly dochází teprve až kolem květu třešní.

 

Rojová nálada

Včelstva silně vyzimovaná, se dostávají také dříve do rojové nálady. Tu nejsnáze zjistíme tzv. kontrolou naklopením nástavku v měsících květen až červen. Nástavek ze zadní strany nadzvedneme, posuneme k sobě a ze spodu pomocí kouře prohlédneme. Jsou-li na spodních loučkách mateří misky, je to nezvratný důkaz počátku rojové nálady. Zde ještě může pomoci odčerpání. Jsou-li již misky zakladené a matečníky ve stavbě, může pomoci jedině radikální zásah k zamezení rojení.

 

Předcházení rojení

Cílem včelaře je umožnit včelstvu vytvoření velkého maxima bez rojení. Důležitý je dostatek prostoru ke kladení vajíček a stavba mezistěn. U předčasně silných včelstev pak odčerpávání plodu, včel a tvorba oddělků. Odběr plodových plástů můžeme provádět již v dubnu a tvořit tzv. sběrné oddělky po jednom plástu s plodem z každého včelstva. Zeslabení je také možno provést záměnou silných včelstev za slabé neb částečně záměnou jejich medníkových nástavků.

 

Zamezení vyrojení

U včelstva, které již staví matečníky odčerpávání nepomůže. Nejjistější metoda je odebrání matky, s kterou utvoříme oddělek. Ve včelstvu pak ponecháme pouze jeden matečník. Jiná metoda je vytvoření přeletáku. Včelstvo postavíme na jiné stanoviště a na původní dno a místo postavíme nový nástavek buď s oddělkem nebo jen s mezistěnami a 1 až 2 plodovými plásty s otevřeným plodem. Navrch se postaví nástavky s medem. Včely si pak z plodu vychovají novou matku. Původní včelstvo na novém stanovišti se odletem létavek radikálně zeslabí.

 

Vývoj včelstva v létě

Nevyrojené včelstvo dosahuje po letním slunovratu svoje populační maximum. Silná včelstva mohou mít na konci června 50.000 a více včel. Maximální plodové hnízdo v květnu až červnu může být 40.000 buněk plodu. Od poloviny července jsou ve vývoji již zimní včely. V polovině srpna mívají včelstva ještě asi v průměru 20.000 plodových buněk. Od poloviny srpna klesá  plodování a v říjnu mívají včelstva zřídka průměrně více než 5.000 buněk zimních včel s nejdelší životností.

 

Odebírání medu

Nejlepší doba na odebírání medu je dopoledne, protože eventuelně v předešlém dnu donesený nektar či medovice budou přes noc dostatečně zpracovány. Vytáčení medu se snažíme ukončit v čase slabé snůšky, aby se včely tolik nezajímaly o odebírané medné plásty. Během rojového a snůškového času je lépe provádět nutné zásahy naopak navečer, protože včelstvo se do rána uklidní a může opět vylétat za snůškou.

 

Obsah vody v medu

Obsah vody v medu včelstva může kolísat plást od plástu. V okrajových plástech je med vlhčí než ve středních plástech. V ztluštělých plástech je rovněž med vlhčí než v normálně silných plástech. Med ve vyšších nástavcích je vlhčí než v nástavcích nad plodem. Problémy s obsahem vody jsou zejména u květových medů, protože již nektar má zpravidla více vody než medovice. Květový med by měl být, když ne zcela, tak alespoň ze 2/3 zavíčkován. Med při trhnutí plástem nesmí vystříknout.

 

Podletní péče

V podletí má být vychováno maximální množství kvalitních, zimních včel. Silně napadená včelstva varroázou musí být přeléčena po vytočení medu. K tomu je volně k dostání Formidol a na veterinární předpis Gabon. Maximum zimních včel bude zaplodováno v srpnu. Množství záleží na letním maximu populace, stavu zásob, prostoru a větrání úlu. Toto maximum se tvoří v měsících dubnu až červnu.

 

Příprava včelstva na zimu

V září a od září se líhnoucí včely se vyvíjejí jako zimní včely. Pokud včelař ihned po vytočení nakrmil, tyto včely již nic nedělají a zakládají si svůj tukobílkovinný polštářek v zadečku, jako zásobník bílkovin pro předjarní tvorbu krmné kašičky pro plod. Musí sedět na bezbalastní cukrové potravě, nesmí pečovat o žádný plod, med (cukr) spalovat pouze pro topení. Důležité je množství a kvalita potravy dodaná včelstvům do poloviny srpna, výjimečně později. Minimální velikost včelstva pro zimování je 5.000 včel teda asi 0,5 kg, ale pro jarní snůšku to musí být nejméně 20.000 včel a více. Slabší včelstva je nutné posilovat před zazimováním oddělky nebo včelstva spojovat.

 

Spotřeba potravy na včelstvo

Spotřeba potravy na včelstvo je závislá na množství plodování. Pro plodující včelstvo je spotřeba pro létavku cca 5,86 g medu na 1.000 včel za 24 hodin a pro úlové včely kojičky 14,9 g na 1.000 včel za 24 hodin. Spotřeba na konci května pro nástavkové včelstvo síly asi 60.000 včel a asi 30.000 plodových buněk(1/3 létavek a 2/3 úlových včel) je asi 500-700 g medu a 200-400 g pylu za den. Průměrná roční spotřeba včelstva je asi 80 kg glycidů a 30-40 kg pylu. Pro 1 g medu je potřebné 0,854 g kyslíku. Přitom bude vyloučeno 0,48 g vody a 1,172 g kysličníku uhličitého.

 

Diagnostické podložky na mezidně

Pro odběr k diagnostice varroózy si můžeme vyrobit mezidno s odnímatelnou vrchní laťkou. Ta nám pak umožní vkládání a vyjímání podložky předem nebo zadem, podle toho jak mezidno na včelstvo položíme. Pokud takovéto dno nemáme, vkládáme a vyjímáme podložky nadzvednutím nástavku s přední strany.

 

Biovčelařství

Lidé dnes vyhledávají biopotraviny a tudíž i biomed. Člověk zavedl do způsobů včelaření mnoho praktik, které přírodní včelstvo neznalo. Mnoho těchto praktik způsobuje možnost výskytu škodlivých reziduí v potravině medu. Německé směrnice pro biomed vylučují z používání plastické hmoty (úly, rámky), recyklaci vosku (mezistěny), inseminaci a nepřirozené způsoby rozmnožování a chovu matek (oddělky a přelarvování). Chemoterapeutická léčiva jsou zakázána, proti varroóze pouze kyselina mravenčí, šťavelová nebo mléčná. Med označený kupř. BIOLAND je samozřejmě dražší. Přesto obsah reziduí v medu z obou způsobů včelaření je zatím stejný, pod hodnotou přípustnosti.

Něco o BIO a medu

Biovýrobky jsou vysoce kvalitní, čistě přírodní a přísně kontrolované produkty z ekologického zemědělství a jsou označeny chráněnou značkou BIO. Produkty ekologického zemědělství se symbolem BIO je pro spotřebitele zárukou, že při jejich výrobě nebylo použito umělých hnojiv, pesticidů, geneticky modifikovaných organismů ani jiných stimulátorů, hormonálních látek či jiných chemických látek uměle vylepšující barvu, vůni či chuť potravin.

Kvalitní med stejně jako ten "BIO" je bez reziduí, antibiotik, syntetických a chemických látek.

Ekologické zemědělství nabízí řešení řady problémů, ať už zdravotních, ekologických nebo sociálních. V systému ekologického zemědělství je zakázáno používat škodlivé chemikálie ani jiné nepřirozené postupy s negativním dopadem na lidské zdraví a na přírodu.

Zemědělci a výrobci, kteří chtějí uvádět na trh biopotraviny se musí řídit přísnými pravidly dle zákona č. 242/2000 Sb. O ekologickém zemědělství. Státní dozor nad prací Certifikačních orgánů vykonává Ministerstvo zemědělství ČR. Nejméně jednou za rok je každý ekologický podnik zkontrolován, zda dodržuje všechny závazné zákonné směrnice při výrobě a zpracování.

 

Rozehřívání medu

Při rozehřívání medu musíme být velice opatrní. Zkrystalizovaný med je možné zahřívat v otevřené sklenici ponořené do vodní lázně teplé nejvýše 45 °C. Při přehřátí medu (teplota nad 50 °C ) se ničí některé velmi hodnotné látky. Každý správně rozehřátý med časem opět zkrystalizuje. Jde o přirozená vlastnost. Medy silně přehřáté ( naprostá většina v obchodní síti) mají trvale narušenou krystalizaci, proto zůstávají tekuté, ale bohužel mají také zničeny nejhodnotnější látky. Obchodníci s medem takto upravují med záměrně, aby byl lépe prodejný. Zákazník pak nepozná, že se již jedná pouze o sladkou bezcennou hmotu.

 

Krystalizace medu

Kvalitní a správně ošetřený med krystalizuje vždy, jde o známku pravosti a kvality. Květový med krystalizuje zpravidla dříve než medovicový. Krystalizace květových medů je způsobena většinou vyšším obsahem glukózy, která má specifickou vlastnost vytvářet krystaly. Vyšší obsah glukózy a dextrinů způsobují u medovicového medu zachování tekutého stavu po delší dobu. Zkrystalizovaný produkt si zachovává všechny svoje vlastnosti a cenné látky.

Historie včelařství

Stáří naší včely medonosné bylo podle paleontologických nálezů  určeno na přibližně 25 milionů let, přitom člověk Homo sapiens je na Zemi přibližně 100 000 let. Vzhled tehdejších včel se od vzhledu dnešní včely medonosné příliš nelišil.

Lidé rychle pochopili, že divoké včely žijící původně v dutých stromech, výklencích skal a jiných chráněných dutinách, mu mohou přinášet užitek. Na jedné malbě ve španělské jeskyni Bicorp poblíž Valencie můžeme vidět postavu ženy, která obletovaná včelami vytahuje z dutiny ve skále plást.

Nejstarší kreslený doklad o tom máme z doby paleolitické asi před 15 000 lety. Jde o kresbu z Pavoučí jeskyně (Cauveas de la Arana) nacházející se u vesnice Bicorp ve Španělsku. V Rekhmirově hrobce byla objevena kresba z roku 1450 př.n.l. znázorňují dvě postavy při odebírání medu z hliněných úlů - používají přitom kouř. Egypťané vyráběli úly v podobě hliněných válců, s jakými se můžeme dosud setkat na území dnešního Alžíru či Řecka.

Ve Slezsku u obce Cszarnowasy byla v roce 1901 v korytě řeky Odry nalezena velmi zachovalá brť, jejíž stáří se odhaduje na 1. stol. př.n.l. Brť byla cca 5m nad kořeny dubového kmenu, byla od něj odřezána a je uložena v Dzierzonově muzeu v Kluczborku. Nález dokladuje rozvinuté brtnictví v tomto období na území obývaném Slovany.

Včelaření domácí neboli zahradní prováděli tzv. včelníci a chovali včelstva většinou ve špalcích či klátech, méně pak v košnicích (ty byly totiž doménou zejména germánských obyvatelů.

 

Historie včelaření v Evropě

Nejdříve lidé vybírali náhodně objevená divoká včelstva, kterým brali med.  Stromy s divokými včelstvy si časem začali označovat.

Brť je vlastně zastřešený špalek s divokými včelami. Špalky s hnízdními dutinami si lidé přenášeli blíže ke svému obydlí. Díky lenosti brtníků vzniklo včelařství.

Klát je vylepšená Brť do vytvořili dvířka, aby se do ní lépe dostali. Každý rok pak včelaři vyřezali polovinu plástů.

Náročná výroba úlu z dutého kmene byla nahrazena slaměnými a prkennými úly. Vynález rámků, medometu a objev včelí mezery pak významně usnadnil medobraní.

Pro snazší přístup k rámkům včelaři vymysleli takzvané nástavkové úly. Nástavkové úly mají oddělitelná patra a dají se snadno rozebírat. Díky přístupu ze shora je práce se včelstvem, mnohem snadnější.
 

Časová osa vývoje včelařství: Náhodné vybírání včelích hnízd, brtnictví, špalkové včelaření, zadem přístupné úly, rozběrné dílo, nástavkové včelaření

 

Historie včelařství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Staří Čechové rádi pili medovinu, jak potvrzuje Kronika Dalimilova. Ve středověku se hojně vyvážely z Čech do okolních zemí med, vosk a medovina. Med se vyměňoval za sůl ve stejné váze. Včelaření se rozlišovalo na lesní a domácí.  Z lesního včelaření se musel odvádět pánům lesa poplatek ve výši jednoho groše za „úl“. Každý včelař v lese vyhledat příhodný strom, opatřit ho svým znamením a vydlabat v něm úl – brť a osadit včelami. Lesní dělníci museli včelaře podporovat, hájit lípy, javory, vrby, třešně a jiné stromy, na nichž měli včely pastvu, a nesměli se tyto stromy porážet. Karel IV. roku 1350 potvrdil diplomem Norimberským práva včelařská a jejich sdružení. Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti, cechy a společenství se datují již od doby Karla Velikého. Včelaři tenkrát mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní včelařský soud.

V roce 1697 dal Ferdinand z Ditrichsteinu cechu medařskému v Lipníku na Moravě, právo nosit korouhev, na jejíž jedné straně byl sv. Ambrož a na druhé straně Samson se lvem, kterému vězel v tlamě plást medu. Císař Josef II. omezoval cechy a i medaři přišli o svá starobylá práva. Včelaři řezali v lese stromy se včelstvy, a vozili si je domů. Prvním příbytky včel byly tedy kláty, tedy špalky, jde o nejstarší a původní úl. V tehdejších dobách byla daleko větší bezpečnost majetku a tresty za vyloupení včel byly mnohem přísnější. Znalost o včelím životě byla tenkrát malá a předcházela z otce na syna jako hluboké tajemství. Včelaři znali tenkrát trojí druh včel: královnu, dělnice a trubce, znali sbírání a usazování rojů, krmení hladových čeledí, vybírání medu, čistění medu a vosku a uměli dělat oddělky. Nakažlivé nemoci (hnilobu plodu) léčili zrušením nemocného včelstva, aby se nákaza nešířila. Med byl tenkrát jediným známým sladidlem v domácnosti. Užíval se i k vaření medoviny. Voskové svíce tím nejkvalitnějším svítidlem, zvláště v kostelích, prostým lidem musely stačit louče nebo svíce lojové.

Po 30-ti leté válce byl vosk přivážen z cizích zemí a med byl brzo v domácnostech nahrazen cukrem třtinovým a sirupem. Medovinu vytlačilo pivo a kořalka. P

Prkenné úly s tzv. rozběrným dílem, plásty jsou na dřevěných rámečcích, se prosazují od poloviny 19. století. Práci se včelstvy usnadnil vynález mateří mřížky, jenž odděluje plodiště a medník, do kterého mají přístup jen dělnice a ukládají tam zásoby. V minulých desetiletích se uplatňovaly úly rozdílné konstrukce, stojany i ležany, úly přístupné jen zezadu, kombinovaně nebo vrchem. V moderním včelařství se používají úly nástavkové, velikost vnitřního prostoru se mění přidáním nebo ubráním nástavku. Nejčastější rámkovou mírou je v Čechách 39×24 cm.

Včelařské cechy měly přísná pravidla, ale i četná privilegia, brtníci byli vážení a podporovaní i panovníky. Duté lípy nařídil chránit již Otec vlasti Karel IV,  v 18. století Marie Terezie osvobodila včelaře dokonce od všech daní. Dnešní Český svaz včelařů (ČSV) navazuje na práci Zemského ústředí včelařských spolků založených 1867 na Moravě a v Čechách v roce 1873.

V současnosti má Český svaz včelařů něco přes 50 000 členů, což je podobný počet jako mel v 30. letech 20. století, ještě v 90. letech to však bylo celých 80 000 včelařů a členstvo také výrazně stárne.

Včelařství je velmi specifickou lidskou činností. Oproti jiným odvětvím zemědělské výroby, kam vzhledem k produkci potravy patří, vyžaduje teoretické znalosti, cit pro přírodu, předvídavost.

 

Vývoj úlů a rámkové míry

Jak již bylo řečeno, včely původně žily v dutých stromech.. Včelaři stromy vyhledávali a med z nich odebírali.
Později kmeny se včelstvy poráželi a odvezli blíže k domovu. První úl byl stojan, včelař kláty připravil, vysekla do špalku dutinu. Přes dutinu uprostřed délky špalku přibil prkénko 4 palce široké, v němž vydlabal česno. Včelaři usazovali včelaři roje i do špalků vodorovně položených.

Další vývoj přinesl kruhová košnici. Celou sestavu uzavíralo víko vyrobené rovněž ze slámy. Kláty i koše měly nevýhodu, že prohlídka včelstva nebyla možná bez porušení.

Roku 1853 vynalezl Jan Dzierzon, včelí dílo na trámečcích širokých 1 včelí palec a ¼ palce silných, které bylo možno z úlu vyjmout a zpět zase zavěsit. Tak vznikl úl „dzierzonský“.

Dzierzonův úl zdokonalil Baron Berlepsch, zvolil včelaření na “stojan“ jemuž dal tři patra a sestrojil pro něj rámky. Vynálezem rámků dostoupila rozběrnost díla svého vrcholu. Berlepsch rozdělil svůj stojan, uvnitř 9 ½ široký na 3 stejně vysoké díly, z nichž 2 spodní určil pro plodisko a třetí nejvyšší, 9 ¾ vysoký, pro medník a mezi oba tyto prostory vložil pohyblivou přepážku. Úl tento se nazýval „Berlepschův“.

Po Berlepschovi se o zdokonalení úlu pokusil Dathe. Místo 2 pater v plodisku udělal rámek 14 palců dlouhý a medník 14 ½ palce vysoký. Časem však poznal zbytečnost velkého medníku a snížil jej o polovici. Postavil tedy úl s dvojími rámky, velkými pro plodisko a malými pro medník.

V Americe sestavil Langstroth stojan, zvaný „americký“. Na její horní kraje nástavků se zavěšovaly rámky 10 ½ palce vysoké a 20 ½ palce široké (27,5 cm vysoké a 53,2 cm široké) a bylo jich v úle 10. Místo medníku se používali medné skříňky, které se postavily na rámky plodiska a mohly pojmout až 1 kg medu. Na podzim se medné skříňky odstranily a plodisko se přikrylo voskovaným plátnem a slaměnou rohoží. Včelstva v úlech Langstroth přezimovala velmi dobře, protože seděla na dlouhých plástech. Americký úl zdokonalil Mat. Hlinecký tím, že udělal jednu stranu pohyblivou a tak bylo možno plástve vybírat jak horem, tak i se strany.

V ČR však v té době se považoval dobře udělaný úl dzierzonský. Na základě úlů aLangstroth byl sestaven úl „Hospodář“, který zlepšoval americký úl tím, že byl rozložitelný ve všech částech, dal se tedy nastavovat nástavci v medníku. Mezi plodisko a medník se vkládala mateří mřížka, tenkrát nazývaná královská mřížka. Vyráběla se z plechu nebo drátu. Úl Hospodář se vyráběl i se slaměnými stěnami.

Po roce 1879 se začal rozšiřovat „divčák“ i „jednák“ Dzierzonův, dále úl Dathenův a později úl Garstungův. Velký počet rámků byl na závadu a zdržoval při práci, proto se vkládalo do plodiště několik celorámků 39 cm vysokých.

V roce 1903 byl zaveden úl s širokonízkým rámkem a o dva roky později bylo usnesením uskutečněno použití širokonízkého rámku míry 39 x 24 cm. Tím nebyla přijata míra Dzierzonova 38 × 22 cm, ani Gerstungova 41 × 26 cm, ani americká míra Langstrohtova 23 × 45 cm. Nově přijatá míra 39 × 24 cm byla jakýmsi kompromisem a stala se pro výrobce úlů rozhodující a trvalá. Během času tyto naše úly zdomácněly nejen v Čechách a na Moravě a Slezsku, ale i na dalekém jihu a v Německu. Tak vznikl úl, který byl nazván podle místa svého vzniku v Kolči pod staroslavnou Budči – „Budečák“. Zásuvným okénkem je možno plodiště i medník zúžit. V medníku je rovněž česno, kterým mohou vylétat trubci. Plodisková přepážka je opatřena mateří mřížkou.

V roce 1908 vznikl úl „Pražan“, který je na rozdíl od „Budečáku“ přístupný z boku i ze zadu na stavbu studenou nebo teplou, po oddělení medníku, je přístupný i horem.

Úl „zasouvák“ československý je vlastně úl Dadantův s širokonízkými rámky 39×24 cm vylepšený v zasouvákem s oddělitelným medníkem. Všechny díly jsou oddělitelné: dno, plodiště, medník i víko.

Vždy problematické a dosud stále je, zvolit si ten nejlepší typ úlu s nejvhodnější rámkovou mírou. Moderní úl je v podstatě dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Podle síly včelstva včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky.

Nástavkový úl

Moderní nástavkové úly přináší:

jednoduchou, včelstvu přizpůsobitelnou konstrukci,
bezproblémové ošetřování včelstev,
kočovnou předsíňku - stěnu nebo vysoký podmet,
volné rozestavení bez dodatečných ochranných zařízení,
jednoduchou a rychlou přepravu.

Na prvním místě je nutno jmenovat dostatečný prostor. Dlouhodobá pozorování potvrdila, že zimní chomáč se vytváří převážně uprostřed nástavku na šířku 4-5 plástů. Včelstvo má na jaře po obou stranách dostatek prostoru k roztažení. Úl, který by měl včelám vyhovovat, musí mít i dobře izolované stěny. Používání dřeva jako materiálu na stavbu úlů se za mnoho let tisíckrát osvědčilo. Stěny úlu izolované pěnovými polymery mají právě na jaře při nastupujícím rozvoji tu výhodu, že nedovolují, aby při proměnlivém počasí a velikých teplotních rozdílech teplo unikalo příliš rychle. V dobře izolovaném úlu vystaveném za horkých letních měsíců na přímém slunci nevylehávají včely před česny tak, jako ve stejně umístěných neizolovaných dřevěných úlech. Dobře izolované víko brání tomu, aby unikalo vzhůru stoupající teplo.

Pro jedno včelstvo je potřeba:

1 dno
3 až 4 nástavky s plásty
1 víko
1 krmítko

Jaký včelí úl vybrat?

Kdo začíná včelařit, měl by si vybrat v jakém úlu bude včely chovat. V podstatě se dá říci, že v každém úlu se dá včelařit téměř všude. A ono to opravdu jde, ale spotřeba cukru na zimu se v nezateplených úlech, ve vyšších nadmořských výškách, rapidně zvyšuje a medu včely také mnoho nepřinesou. Vybrat správný typ úlu, hned na začátku, je velmi důležité, protože pozdější přechod z jedné rámkové míry na druhou je velmi zdlouhavý, pracný a finančně náročný proces.

V dnešní době nemá cenu doporučovat jiný úl než nástavkový i když některé starší úly mají vynikající vlastnosti. Na obhospodařování je ale každopádně lepší nástavek.

Na včelnici musí být úl velmi dobře uteplen a pokud možno z co nejméně nasákavého materiálu. V dobře utepleném včelíně není uteplení až tak podstatné.

Pohodlně včelařit bez moderního úlu by asi moc dobře nešlo. I když mnozí především starší včelaři nedají na své úly dopustit, mnohdy jsou už zastaralé a práce v nich je podstatně ztížena. Včelám sice staré typy úlů nevadí, ale jistě jim vadí špatný a zdlouhavý přístup při práci v takovémto úlu. Proto všem doporučujeme zvolit moderní nástavkový úl.

Práce v nástavkovém úle je jednoduchá, získáte snadný přístup ze shora, manipulace s nástavky a rámky je také velmi jednoduchá. Nástavkový úl má jednoduchou konstrukci a snadnější výrobu.

 

Materiál pro nástavkové úly

Nejrozšířenějším materiálem pro výrobu úlů je samozřejmě dřevo. Sice úly mohou být vyrobeny i z jiných materiálů například z tvrzeného polystyrénu a plastu. Polystyrén a plast však není příliš vhodný ani ekologický materiál, polystyrenové úly jsou neprodyšné, mají malou životnost, snadno se poškodí ať už mechanicky, či živočichy, nebo teplem.

 

Tloušťka stěny úlu

Stěny úlu může být široká a uvnitř doplněná o izolační materiál, pak je úl zateplený. Nebo může být úzká, pouze ze dřeva, pak jde o úl tenkostěnný. Zateplené úly lépe drží teplo v zimě a izolují horko v létě.

 

 

 

 

Oddělení plodiště a medníku

Prvním způsobem jak oddělit medník a plodiště je mateří mřížka. Včely je však berou jako rušivý faktor a nesmíte zapomenout na očko v medníku, kvůli trubcům.
Druhým způsobem je ztluštění mezistěn. Využíváme tak toho, že matka klade směrem vzhůru. Plodiště je dole a mezistěny určené ke ztluštění dáme do medníku tak, aby nám vznikla obyčejná včelí mezera. Do takto širokých buněk už matka nemusí klást, pokud je v plodišti pro kladení dostatek místa. Pokud není, tak včely prázdné a rozšířené buňky v medníku okoušou kusadly, aby se do nich dostala matka.

 

Rámky

U rámků má být nosní loučka silná 19 mm a 27 mm široká, zabráníte tak tvorbě spojovacích voskových můstků. Rozměr a počet rámků závisí na konstrukci nástavků  a typu úlu. Minimální počet v plodišti je 9 rámků, z toho 2 jsou krycí. Mezistěny se do rámků musí vždy zatavovat tak, aby mezera (až 1 cm) vnikala nahoře, protože jedině tam ji včely dostaví. Postupem času vzniklo mnoho druhů a velikostí rámků. Bylo to dáno názory jednotlivých včelařů a v neposlední řadě i různými snůškovými podmínkami. Některé rámkové míry se osvědčily, jiné zanikly.

Čeští včelaři využívají zatím nejvíce rámkovou míru 39 x 24. Ze zahraničních rámků, které našly použití po aplikaci metody nástavkových úlů, je možno jmenovat Dadant (43,5 x 30 cm) a Langstroth (44,8 x 32,2 cm).

 

Vysoké dno

Dříve se u nástavkových úlů vysoké dno tolik nevyužívalo. V dnešní době ale stoupá jeho důležitost, vejde se tam totiž vyjímatelná podložka, která je mírně zešikmená směrem k česnu. Ta pak zajišťuje lepší odnos odpadu, který včely na podložku nastřádají v noci, při práci v úle. Zasíťované dno pak zajišťuje, sledování stavu roztočů. Výhodou je i prostor pro přilétající a odlétající létavky. Nabízí i možnost krmení spodem, sběr pylu v pylochytu a také léčení. Výška takovéhoto podmetu je okolo 10 cm.

 

Včelí výkluz

Včelí výkluz je jednoduchá pomůcka pro rychlé opuštění včel z medníku při odebírání pláství k vytočení. Takovýto výkluz je složený z tunelů, které se zužují, a proto zajišťují to, že nám včely opustí medník do plodiště, ale zpět se už nevrátí. Výkluz je obvykle z plastické hmoty, je opatřen přepážkou ze dřeva, která se vkládá mezi medník. Práce s ometáním a odháněním včel nám tak odpadne.

Mohou nastat i některé komplikace a včely se nedostanou do plodiště. Příčin je několik, např.: v medníku je v některých plástech plod, včely se proto nebudou stahovat do plodiště, v medníku je matka a včely se drží při ní, rám medzidna je příliš nízký a včely v medníku se necítí osiřelé.

 

Víko

Při použití moderního víka na nástavkový úl se nemusíme starat o různé fólie a uteplivky. Fólie nám zajišťuje srážení vody v úle vzniklých při odparu vody z medu a při dýchání včel. Včely pak mají jednoduchý přístup k vodě přímo v úle. Uteplivka je důležitá na zateplení víka.

 

 

 

 

Mezidno

Mezidno rozděluje včelstvo, např. při chovu matek a tvorbě oddělků. Je to přepážka, která se umístí do prostoru mezi nástavky, úl si tak rozdělíme na dva a můžeme tak lépe pracovat i s menším včelstvem.

 

Očka

Očka umístěná v nástavcích napomáhají odvádět vodu a přivádět kyslík. Během sezóny tyto očka otevíráme celé, aby jimi mohly prolétnout včely pro usnadnění příletu do nástavku. V případě, že tyto otvory včelám vadí, tak si je zatmelí propolisem.

 

Krmení

Začít krmit bychom měli do tří dnů od vytočení. Po odstranění nástavků na zimování a přeložení nástavků se zásobami pylu začínáme podávat roztok krmící svěs. Když podáme málo cukru, tak včely vymřou hladem. Když zase naopak včelám dáme hodně cukru, tak nám následně může ovlivnit kvalitu medu v dalším období. Vytáčet a tedy i krmit musíme začít ihned, po poslední snůšce.

 

Oddělky

Oddělky jsou způsob, jak si vytvořit další včelstvo a rozšiřovat je bez rojení. jde o oddělení dělnic do prázdného úlu. Převěšujeme obvykle 3 rámky s mladuškami se zavíčkovaným plodem. Nástavek, který má 3 rámky s mladuškami a zavíčkovaným plodem doplníme o rámky se zásobami medu a pylu. Oddělku pak ještě můžeme přidat medocukrové těsto. Nutností je voda, která je nastříknutá do prázdných buněk. Protože mladušky ještě nevylétávají ven, nemohli by si vodu donést. Pokud do oddělku umístíme starší včely létavky, tak nám vylétnou do jejich stávajícího úlu. Po jednom dnu osiření těchto dělnic pak přidáme matku v přidávací klícce opatřené medocukrovým těstem.

 

Přeleták

Přeleták nám slouží k zamezení rojení. Když má včelstvo rojovou náladu, což se pozná, že jsou zde zakladeny mateří misky, tak uděláme toto opatření proti rojení. Na místo tohoto včelstva umístíme včelstvo slabé, kde zaletí létavky a nakonec se zde i zabydlí. Rojová nálada pomine a slabé včelstvo se rychle posílí.

 

Mezioddělek

Mezioddělek vytvoříme rozdělením silného včelstva. Tomuto včelstvu pak vezmeme celý nástavek s plodem. Následně musíme přidat matku či matečník. Mezioddělky následně můžeme spojit z důvodu výměny matky.

 

Pylochyt

Pylochyt slouží k získávání pylu a je umístěn před úl, nebo do dna. Obsahuje mřížku, která včelám odebírá část rouskovaného pylu. Pyl se musí odebírat denně, jinak by zplesnivěl.

 

Příčná (teplá) stavba

V tomto případě jsou rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, ve které je česno. Jednotlivé rámky se musí při jednoduchém provedení vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Ještě těžší, nepohodlnější a časově náročnější je potom vracení rámků. Nezřídka se při takovém větším zásahu ztratí matka nebo se rozmáčkne na stěně úlu. Určité ulehčení práce přinesla konstrukce vysouvacího zařízení. Rámky jsou v tomto případě zavěšeny na kovových kolejničkách a celé dílo se vysune do zezadu přivěšené bedny. S rámky se potom manipuluje shora. Takové zařízení ale vyžaduje určitou údržbu, přestane být funkční například, jestliže včely zastaví mezeru mezi horními loučkami rámků a stropem úlu.

 

Podélná (studená) stavba

Při tomto provedení stojí rámky kolmo na česnovou stěnu. Rámky zde mohou být vytahovány jednotlivě nezávisle na sobě. Protože však mezera mezi jednotlivými plásty je 10 mm, vytáhneme první postranní plást z úlu, další potom pootočíme, jako bychom listovali v knize a posuneme stranou. Podle toho si tento úl vysloužil pojmenování "listovák". Proti systému úlů přístupných zadem s příčným uspořádáním plástů bez vysouvacího zařízení znamenal tento typ zřetelný pokrok; brzy se ale ukázalo, že při zatmelení, zastavění a při poměrně značné délce rámku (až 37cm) není vytahování rámků tak jednoduché, jak se zpočátku předpokládalo. Hodně se přitom mačkaly včely. Kromě toho včelařův dech dráždil včely v uličkách mezi plásty, neboť manipulace se včelstvy se odehrávala ve výši očí.

Včelí úly

Nikdo jistě nepochybuje, že dobrý úl, je schopen snížit obtížnost a namáhavost včelařské práce. Dobrý úl má i vliv na zdravotní stav včelstev. Nejvíce to oceníte, pokud vlastníte větší množství včelstev. V podstatě není rozhodující jaký máte typ rámků, je ale potřeba zachovávat jednotnost vybavení a přemýšlet spíše nad tím, jak si usnadnit práci. Nezapomínejte i jaké jsou snůškové možnosti v oblasti, kde chceme včelařit. Při výběru úlů vezměte také na vědomí, na které typy včelích úlů existují dotace na podporu začínajících včelařů. Je dobré myslet na další sezonu hned začátkem roku, nebo nejlépe ještě na podzim před novou sezonou.

Úly včelaři rozdělují na dvě základní části: plodiště a medník. Další části mohou být: odnímatelné dno, odnímatelný ústupek, náhradní nástavky, krmítko a nějaké víko.

Rozměry moderního rámku 39 x 24

Horní loučka: délka: 417 +- 1 mm); šířka: 28 mm; tlouštka: 12 mm (s ubráním na ouška)
boční loučka: šířka: 28 mm; tloušťka 8 - 9 mm
spodní loučka - trámek: 10 x 12 mm, nebo 10 x 10
Spodní loučka je zapuštěna do bočních louček, které mají pro spodní loučku vyfrézovány "výřezy" - "kapsy".

Širší horní loučka (28 mm) mj. způsobuje, že včely i při tloušťce loučky pouhých 12 mm méně prostavují mezeru mezi nástavky. Prostavovování je výhodné pro včely, ale nevýhodné pro včelaře. Širší horní loučkou lze tedy dosáhnout podobného efektu, jakého dosahuje rámek Langstrothu velikou tloušťkou horní loučky 19 mm.

Do standardizovaného čtvercového nástavku pro rámkovou délku 39 cm (viz výše) se vejde 10 rámků pro meziplástovou rozteč 38 mm. Vnitřní (čistý) rozměr plástu 39*24: 37,3 * 21,6 => čistá plocha = 805,68 cm² -- 8,06 dm²

11 plástů: 11 x 8,06 = 88,66 dm² (70928 buněk)
10 plástů: 10 x 8,06 = 80,6 dm²
9 plástů: 9 x 8,06 = 72,54 dm²

3/4 Langstroth nástavek má 83 % plástové plochy nástavku s deseti rámky 39*24

Srovnání tíhy obsahu (medu) zamedovaného nástavku:
místo 30 kg (nástavek 10 x 39*24) váží 3/4 Langstroth nástavek 25 kg;
případně místo 25 kg - 21 kg

Další údaje

Počet buněk na 1 dm² plástu po obou stranách = 800
1 kg včel = asi 10.000 jedinců

Nástavkové úly rámkové míry 39 x 24

Nástavkové úly této míry jsou u nás nejpoužívanější a rámek míry 39 x 24 je nejrozšířenějším. Je tomu tak díky úlové reformě v roce 1904 v Brně. Jde o tzv. Adamcovu míru, která vznikla jako kompromis z rámků původních 24 x 13 daných do sebe 3 x 13 = 39. Nástavky se využívají k vysokonástavkovému včelaření  za použití mateří mřížky. Jde o tradiční způsob včelaření vhodný pro začínající včelaře.

 

 

Nástavkové úly Langstroth

Nástavkový úl Langstroth je jednoduchý a světově nejrozšířenější úlový systém. Úly konstrukce Langstroth přináší možnost jednoduchého a levného včelaření  pro každého.

I když je  všeobecně známo, že u výroby velkých sérií, lze podstatně snížit náklady na výrobu. Ve včelařině je to problém díky roztříštěnosti mnoha úlových systémů. Mnoho včelařů si zachovává typ úlu, se kterým začínali a často i mladí včelaři pokračují s typem úlu, který používali například jejich rodiče. V takovém tržním prostředí, je pak jakékoliv sjednocení standardů a hromadná výroba jednoho typu úlu velmi obtížná. Proto je v ČR mnoho spíše menších výrobců úlů, kteří se zabývají výrobou desítek maximálně stovek kusů. Za takových podmínek je opravdu problém začít velkosériovou výrobu a snížit výrobní náklady.

Langstrothův úl je nástavkový typ včelího úlu. Ve světě je hojně rozšířen a vymyslel ho Lorenzo Langstroth.
Úl se skládá ze dna, nástavků a střechy. Nástavků může být několik typů. Vysoké nástavky používají někteří včelaři v plodišti, protože se tím nerozděluje plodové hnízdo. Nízké nástavky se používají zejména v medníku. Díky jejich menší výšce je nástavek plný medu lehčí a tak umožňuje jednodušší manipulaci slabším včelařům. Dno se může použít jednoduché nízké, nebo vysoké, do kterého je možno zabudovat větrací síťku a vkládat podložky na zjišťování nákazy varroázou.

Rojení včelstva

Rojení je přirozená vlastnost hmyzu tvořící trvalá společenstva. Kromě včel se rojí například i mravenci a termiti. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části a v každé z nich jsou zastoupeny včely dělnice, létavky i mladušky, trubci a s rojem vyletuje i matka. Včelí roj si s sebou odnese i část zásob, aby přežil než se usadí a začne shánět novou potravu. Nevýhodou je, že část včelstva, která zůstane v úlu je oslabená a už nedokáže využít snůšku tak, jak by mohlo, proto je rojení  v moderním včelařství nežádoucí. Včelař se rojení snaží předcházet zásahy do včelstva a šlechtěním málo rojivých kmenů včel.
 

Příčiny rojení včel:

Příčin rojení je několik, například: přehřátí včelstva, nedostatek prostoru, genetika atd. Nejdůležitější je však nepoměr mezi otevřeným a zavíčkovaným plodem. Když je otevřený plod zavíčkován a matka nemá volné buňky do kterých by kladla, mladušky nemají co krmit a začnou samy polykat krmnou kašičku. Tím jim zduří vaječníky a vzniknou z nich tzv. anatomické trubčice, které vajíčka nekladou, ale mění se jejich chování, tak že se méně starají o matku a zakládají misky - zárodky matečníků. Matka misky zaklade a včely je vystavějí v matečníky. O matku se starají již tak málo, že ta přestane klást, je mnohem lehčí, stává se letuschopnou a stahuje se blíže k česnu úlu, kde čeká na podnět k vylétnutí.

Jakmile je zavíčkován první matečník včelstvo je připraveno k rojení, které probíhá za pěkného a teplého počasí. Jakmile se včely začnou rojit tak stará matka vylétne a protože je ještě špatný letec, tak se nejprve usadí někde v blízkosti úlu.. Včely se k ní srotí a vytvoří rojový hrozen. Ten na místě vydrží několik hodin, leckdy i den či dva.

Včely pátračky mezitím hledají novou dutinu pro hnízdění. Včely si dokážou vzájemně sdělit jak která dutina vypadá, jak je daleko a vyberou pak tu nejlepší, kam se následně celý roj přemístí a kde se usadí.

Při rojení včely obvykle nebodají, protože mají plné medné váčky a protože nemají hnízdo, které by bránily.