Jak vzniká pyl

Pyl je označení pro výtrusy samčích pohlavních orgánů rostlin. Skládá se z pylových zrn – jedná se o pohlavní buňky rostlin, které vznikají v prašnících na tyčinkách mateřské pylové buňky. Je to velmi častý alergen pro člověka. Včely využívají pyl jako hlavní zdroj bílkovin. Ukládají ho do plástových buněk, kam ho udusávají úlové včelky. Slouží ke krmení larev ale také pro výživu dospělých včel.

Zpracování

Zpracovávají se dva základní typy pylu, a to rouskovaný a plástový. Rouskovaný pyl se získává tak, že se do česna umístí destička s otvory o velikosti 4,8 mm kterými včely prolezou velmi těstě. Průlezem pak ztrácí rousky na svých nohách, které včelař sbírá. Tyto destičky (pylochyt) se do jednoho včelstva umísťuje nejdéle na 2 - 4 dny, aby včely nebyly ohroženy nedostatkem bílkovin. Na delší domu ani není možno destičky umisťovat, protože včely se po několika dnech přizpůsobí a naučí se pyl pronášet. Druhou možností je získávat pyl přímo ze včelích plástů. Používá se speciální vypichovač kterým se vypichuje pyl přímo z plástů.

Využití

Protože obsahuje pyl velké množství prospěšných látek, často se používá jako různé doplňky stravy. Někdy se též využívá v lidovém lékařství. Zkoumají se také možnosti využití pylu pro léčbu alergií nebo při léčbě problémů prostaty.

• v lékařství se využívá k léčbě alergií

• jako doplněk potravy pro svůj vysoký obsah vitamínů, minerálů a stopových prvků

Složení

Složení pylu závisí na druhu rostlin, které se nachází v okolí včelstva. Pyl obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a stopových prvků.

Jak vzniká propolis

Propolis, lidově nazývaný „včelí kyt“, je látka oranžové barvy (mnoha odstínů), pro kterou mají včely všestranné použití. Jde vlastně původně o pryskyřici, kterou sbírají specializované včely. Pryskyřici potom včely obohatí sekrecí svých žláz, čímž ji přemění na propolis. Propolisem včely následně dezinfikují stěny úlu, jakož i veškerý povrch plástů. Propolis je významně obsažen i ve víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky a med se i přes dlouhé skladování nezkazí.

V přírodě včely propolisem upravují tvar česna a zdokonalují obranu úlu „zakytováním“ různých otvorů či zesílením přepážek. Obrana předpolí „včelího města“ pomocí této látky pak přivedla naše předky k pojmenování látky jménem propolis. Stává se, že do úlu pronikne vetřelec (myš, sršeň apod.), který je včelami zabit a natřen – mumifikován propolisem. Jeho rozklad pak negativně neovlivní zdravotní stav včelstva.

Propolis má velmi silné protibakteriální antiseptické účinky, dále způsobuje znecitlivění a rychlé hojení ran, je používán ve stomatologii a kuriózně i k léčbě hemoroidů. Vnitřní požití způsobuje průjem. Člověk by neměl bez porady s lékařem propolis dlouhodobě ve větším množství léčebně užívat, neboť jde o skutečně silný přípravek.A také muže dostat Alergii. Propolis je obsažen i v medu a vosku. Velmi doporučováno je žvýkání včelích víček, nebo pití likéru z těchto víček vyrobeného. Propolisu využívali již staří Egypťané a to k léčbě a při mumifikaci. Vlastnosti a využití propolisu jsou v posledních letech v centru zájmu vědeckých pracovišť.

Jiné názvy pro propolis jsou: smoluňka, dluž a včelí tmel. Propolis je mezinárodní výraz.

Zpracování

Propolis se získává seškrabáním ze stropu úlu a z rámků, které na podzim včely bohatě tmelí propolisem. Mnohem více propolisu je možno vytěžit pomocí speciálních pomůcek (síťovaného stropu či různých roštů).

Využití

Propolis se používá v různorodých oblastech lidového léčitelství. Jsou mu připisovány konzervační vlastnosti. v odborné literatuře můžeme najít varování pro alergiky, měli by jste proto na toto varování brát zřetel.

• používá se jako léčivo v mnoha podobách. Lze ho použít surový nebo jako mast nebo tinkturu.

Složení

Propolis nemá stálé chemické složení. Ve vodě je velmi špatně rozpustný, ale rozpouští se v organických rozpouštědlech. Při teplotě 36 °C je měkký a tvárný, pokud je ochlazen, stává se křehkým a drobivým.

Jak vzniká mateří kašička

Mateří kašička je produkována žlázami mladých včelích dělnic. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stádia - larvy, jednak matku po celou dobu jejího života. Mateří kašička je koncentrátem obsahujícím hlavně bílkoviny a mnoho dalších složek.

Zpracování

Jedná se o novodobější produkt včelaření, protože se obtížněji produkuje. Získává se vybíráním nebo odsáváním z matečníků ve stáří larvy 4 dny. Mateří kašička se používá hlavně v kosmetice, také jako doplněk výživy a rovněž do léků.

Využití

Pokud je mateří kašička čerstvá, leze jí přímo konzumovat. Doporučená denní dávka je mezi 250 - 500 mg. Mateří kašička se nejčastěji uskladňuje v injekčních stříkačkách, ze kterých se dá dobře dávkovat. Skladovat se musí při nižších teplotách například v ledničce, kde vydrží až půl roku. Delší životnosti mateří kašičky dosáhneme sušením nebo zmražením.

• k přímé konzumaci pro lepší zdraví

• v kosmetice - jako součást omlazujících preparátů nebo do preparátů obnovující a regenerující pokožku

• jako výživa zvířat, která rostou rychleji

• přidává se do pastovaného medu

Složení

Složení mateří kašičky není dodnes zcela odkaleno. Obsahuje spoustu blahodárných látek, které prospívají zdraví a růstu.

Jak vzniká včelí jed

Včelí jed je produktem jedotvorné žlázy dělnic a včely k jeho tvorbě potřebují bílkovinnou stravu. Dokážou však do jedu převést i zplodiny vzniklé při invertování nektaru. Jed vytváří i včelí matka, ale používá jej jen při souboji s jinou matkou. V místě, kde do těla proniklo včelí žihadlo, za pocitu ostré bolesti vzniká otok a u citlivých osob vyrážka a bezvědomí.

Pomoc spočívá v odstranění žihadla odrýpnutím (vyškrábnutím) nehtem, na ránu se aplikuje mýdlo nebo cibule. Alergici potřebují okamžitou zdravotnickou pomoc. Jsou zaznamenány případy, kdy včela žihadlem zasáhla přímo cévu jinak odolného včelaře. I ten pak upadne do kratšího bezvědomí. Tvorem, který je však na účinky včelí jedu nejcitlivější, jsou samotné včely a na rozdíl od útoku na savce může včela bez obtíží své žihadlo z chitinového krunýře opět vytáhnout a mnohonásobně použít.

Zajímavostí je, že když včely snášejí nektar z ekologicky postižené oblasti (například ze skládky odpadů), je jejich med stejně „čistý“ jako každý jiný, ale škodliviny se koncentrují v jedu.

Zpracování

Včelí jed se získává dvěma způsoby. Včely se elektrickým proudem rozdráždí tak, aby začali bodat do gumové podložky. Ta je buď silnější, aby v ní uvízly celá žihadla, nebo je tenčí, aby včely pouze aplikovali jed ale žihadlo v nich neuvízlo. Jed se poté suší a použijí se jeho usušené krystalky. Pro lékařství jsou někdy potřeba celé včelí žihadla i s jedovými váčky. V tom případě se při získávání použíje již zmíněná silnější guma.

Využití

Včelí jed se používá především v lékařství. Využívá se také v alternativním léčitelství, při kterém se jeho malé dávky vpichují přímo na postižené místo.

• léčba alergií

Složení

Jed tvoří přibližně 65 % vody, 27 % bílkovin a 8 % připadá na ostatní látky. Jed nemá stálé chemické složení, je to bezbarvá příjemně vonící látka. Včelí jed působí na nervovou soustavu, snižuje krevní tlak, rozkládá červené krvinky, způsobuje šok a horečkovitý stav.

Med

Med je základním produktem včel. Celé včelstvo pracuje celý rok právě na tom, aby získalo dostatečné zásoby medu, které potřebují pro aby přežili zimu. Med je odpradávna považován za cenou surovinu. Proto byla také jeho konzumace po dlouhou dobu určena pouze pro významné osobnosti. Med a jídla z něj nemohla chybět na stole žádného krále či šlechtice. Jsou mu také připisovány léčebné a afrodiziakální účinky, které jsou uznávány dodnes. V lidovém léčitelství má med nezastupitelnou roli.

Včelařovo celoroční snažení a pečlivé opatrování jeho včelstev také vede k jednomu cíli. Po zakončení snůšky od včel získat svojí odměnu, kterou vidí především právě v medu. Medobraní se tak stává nejradostnější dobou včelařů. Podle místa původu a způsobu zpracování rozeznáváme mnoho typů medu.

Téměř všechny medy, které jsou produkovány českými včelaři můžeme s klidným svědomím označit jako pravé domácí přírodní medy. České medy můžeme považovat za jedny z nejkvalitnějších. Je to způsobeno pestrou skladbou různých rostlin, květin a stromů. Díky tomu rozeznáváme mnoho typů medů, které jsou vždy unikátní směsicí různých pylů a nektarů. Kvalita medu se určuje podle mnoha kritérií, obecně se však dá říci, že každý domácí med je kvalitní. Určitě tak doporučujeme nakupovat medy od okolních včelařů a vyhnout se průmyslovým medům v obchodech. Rychle poznáte, že jsou nejen nekvalitní, ale také mnohem dražší než med přímo od včelaře.

Složení

Med je směs cukrů, vody, a jiných složek. Specifické složení medu závisí nejvíc na směsi květů navštívených včelami, které med produkovaly a liší se podle lokality, období/sezony i jednotlivých včelstev. Hmotnost 1 litru medu je asi 1,4 kg. Díky jeho nízkému obsahu cukru se takřka nemůže zkazit, ani se v něm nemohou usazovat a množit nebezpečné bakterie, plísně a houby. Typické složení ukazuje tabulka:

Pro včelaře

Včela korutanská neboli kraňka (Apis mellifera carnica) zimuje ve váze 1 - 1,5 kg a vyznačuje se strmým rozvojem na jaře. 1 - 1,5 kg váha kraňského včelstva po vyzimování se považuje za dobré a zcela vyhovující, jde cca o jeden plně obsazený nástavek 39*24.

Úlová otázka

Předpokládá se nástavkové včelaření. Výhodou je čtvercový půdorys nástavku. U silných včelstev není výnos medu podmíněn přítomností dobré tepelné izolace nástavků. U slabých včelstev zvyšuje dobrá tepelná izolace výnos medu o 50 - 80 procent.

Rámková míra 39 cm vyhovuje chovu silných včelstev s dobrým výnosem; není důvod, proč ji rušit. Rámková délka 42 cm (slovenská a evropská délka): pro včely je též OK. Rámková délka 45 cm: zavedena v Americe a roztroušena po světě. V Evropě byla modifikována na 42 a 43 cm.

Rámek výšky 24 cm se považuje za rámek, který už patří do kategorie vysokých. To má výhodu pro plodování a nevýhodu těžkého zamedovaného nástavku, tato nevýhoda se dá eliminovat různými způsoby: mladým pomocníkem, zdvihacími zařízeními anebo ručním odebráním třetiny až poloviny medných plástů do připraveného nástavku.

Langstrothova míra (tj. i délka rámku) byla navržena s ohledem na vlašku. Stejně tak mnohé Farrarovy výzkumy a údaje z nich pocházející je nutno vztahovat k vlašce.

O medu

Otázka přidávání medu do horkého čaje (resp. zda nedojde k jeho znehodnocení teplotou čaje) - med se může do horkého nápoje přidávat bez obav. I pro denaturaci enzymů platí to, co pro HMF, - působí nejen teplota, nýbrž i čas. Čaj má za chvíli od vyluhování nějakých 80 stupňů, pak se tam přidá med, rychle to chladne, během pár minut klesne teplota na 60 stupňů - a za 20 minut už je to vypité - enzymy se nestačí zdenaturovat.

Hustotu medu nejlépe zjistíte vážením, 1 litr medu o hustotě 19 procent váží 1,4 kg.

Pro 1. vytáčení platí, zimní zásoby se nesmějí dostat do medu, nebo alespoň ne ve větší míře; když je ve 20 kg řepkové medu 1 kg zimních zásob, tak to nevadí. Pozor na pachy. Med pohlcuje pachy a volně poletující prachové částice. Nepoužívat repelenty pro vyhnání včel z medníku.

Materiály pro styk s medem, nerez (musí být speciální - potravinářský, jinak jsou v něm těžké kovy, hliník (mlékařské konve) - vyhovuje, sklo, Eprosin bílý (vynikající na opravy starších medometů); Epolex (barvy laky Hostivař), plasty - co je vyrobeno pro použití v kuchyni, to vyhovuje. U větších nádob - zeptat se výrobce, zda materiál odpovídá pro přímý styk s potravinami. V případě pochyb, vystlat nádobu PE pytlem (mikroten), který vyhovuje (viz pytlíky v supermarketech na potraviny).

Chceme-li prodávat med na tržištích (a tedy nejen "ze dvora") a případně i dodávat do obchodů, je nutno tuto stáčírnu někde adaptací zřídit a zajistit si její hygienické schválení.

Ztekucení medu - v tepelné komoře (50 stupňů) trvá 45 hodin. Pak se konve se ztekuceným medem vyndavají z tepelné komory a med se z konví přelévá do stáčecí nádoby a při tom se cedí. (Při ztekucování na pouhých 45 stupňů zůstávají v medu mikrokrystaly a rychle se pak vrací do původního stavu - proto používat teplotu 50 stupňů!)

Cezení medu. Při přelévání z konví do stáčecí nádoby med cedit přes uhelon (potravinářské síto) (sešít jako válec nebo kornout a navléknout na obruč, která je o trošku větší než je otvor do stáčecí nádoby). Hrubé cezení - číslo síta - S18 (0,4 mm) a S25 (0,3 mm). Pro cezení ohřátého medu použít S35 (0,2) - jemné cezení (ohřátý med přes to proteče v okamžiku, jak nám bylo názorně předvedeno). Pro akátový med použít síto S45 (0,16mm). U světlých medů je jemné cezení nutné. U tmavých medů to tak nutné není. (Uhelon dodává /i na dobírku/ VÚVč, cena jemných sít je 300 Kč/m, hrubých o 50 Kč méně.)

Sklenice

Nové sklenice vyjdou levněji než staré, které musíme pracně vymývat a sterilizovat a mít na ně atest. Nové sklenice stačí vypláchnout horkou vodou např. v myčce na nádobí a nechat oschnout.

Před distribucí je vhodné baterii naplněných sklenic zatavit do smršťovací folie. Je to jednoduché a působí to efektně. Lahve (např. 8 ks) dát na podložku z kartonu, vsunout do hadice (resp. rukávu) folie a elektrickou opalovací pistolí (resp. horkovzdušnou pistolí) ohřívat ze všech stran až se folie smrští. (Když přinesete takto zabalené sklenice do obchodu nebo supermarketu, je to o něčem jiném, než když začnete z tašky lovit rozkutálené skleničky pod útrpným pohledem vedoucího, který přemýšlí, jestli to má odmítnout hned nebo až potom...)

Etikety

Lze si nechat v nějaké tiskárně natisknou ofsetem (počítačovou tiskárnou, to by bylo drahé) obrázek etikety na archy předkrojených samolepek (formát A4). Vytiskne se však pouze barevný obrázek s nápisem "med" a to ve větším množství, aby byla cena na jeden kus barevně potištěné samolepky co nejmenší. Pak se na běžné počítačové tiskárně každý rok dotisknou na tyto archy s ofsetem potištěnými samolepkami jen aktuální informace (o množství, spotřebovat do... druh medu atd.) Tak můžeme levně získat vlastní samolepící etikety - barevné, profesionálně vypadající - každý rok aktuální.

Situace v obchodu s medem

Evropa spotřebuje 1/4 světové produkce medu (polovinu spotřeby si sama vyprodukuje a polovinu importuje ze světa). Dříve se dováželo z Číny, ale po skandálu s antibiotiky v čínském medu jej nahradil med argentinský.

Mexiko má nejvýhodnější celní a daňové předpisy, proto velká část světového obchodu s medem se děje (alespoň papírově) přes Mexiko...

Za tyto světové ceny si každý obchodník může okamžitě přes internet obstarat prakticky jakékoliv množství medu. Doprava je tak laciná, že se do cen medu ve světě vůbec nepromítá. Je tedy jedno, jestli obchodník, který v Hamburku nakupuje med, dostane jej z Argentiny, nebo z Austrálie či z Evropy.

Světlých medů je ve světě vysoká nabídka. Tmavé medy jsou jen ze středoevropského regionu, proto je o tyto naše medy ve světě zájem. Světlé medy do světa neprodáme - musíme si je sníst sami. Jestliže chceme za náš med dostat dvakrát až třikrát více, než je průměrná světová cena medu, pak musíme někoho přesvědčit, že náš med je tak kvalitní, že se vyplatí jej za tuto cenu koupit.

Vyjma případu medovicového medu bychom měli zapomenout na export a obrátit úsilí k získání domácího zákazníka a ke zvýšení domácí spotřeby medu.

Praktický marketing

Pro dělení zisku z prodeje mezi producenta, distributora a prodejce platí známý třetinkový systém. Každý z těch tří dostane z prodejní ceny stejný díl. Buď se spokojíte s třetinou určenou pro producenta a nemá žádné náklady na balení, distribuci a prodej.  Při našich slabších snůškových podmínkách a dalších středoevropských okolnostech se zdá být smysluplné, aby se včelaři snažili svůj med sami balit a svépomocí dostat až ke spotřebiteli.

Trhy jsou vynikající místo pro včelařův prodej medu a včelích produktů. Zde si budou lidé chtít kupovat kvalitní med, poklábosit při tom se včelařem, začež budou ochotni zaplatit podstatně vyšší cenu, než za argentinský antibiotický rosol v hypermarketu.

Srovnání medu s cukrem. Bílý cukr je z 99 procent sacharoza. Med obsahuje stovky látek.

Člověk je přizpůsoben k tomu, aby sladil medem nikoliv cukrem. Cukrovarnictví začalo za napoleonských válek - za tak krátkou dobu člověk nemůže být přizpůsoben na cukr, který stále zůstává umělým produktem.

Med je velice trvanlivý - a to přirozeně, bez konzervace. Přítomnost konzervantů v potravinách - jsou to látky potlačující rozmnožování mikroorganismů.

Propagovat přítomnost látek - brasinů - v některých medech (např. řepkovém). Jsou to látky zjištěné např. i u brokolice a potlačují rakovinové buňky.